Rozhovor s předsedou Dětí Země Miroslavem Patrikem o povolování a výstavbě dálnice D49 na Zlínsku, který vyšel v MF DNES (04.06.2024).

Šéf spolku Děti Země Miroslav Patrik vysvětluje, proč napadá rozhodnutí ohledně dálnice D49 z Hulína do Fryštáku. Že je na základě rozsudku Nevyššího správního soudu (NSS) dálnice D49 z Hulína do Fryštáku bez pravomocného stavebního povolení, není chyba spolku Děti Země.

Říká to jeho předseda Miroslav Patrik, i když právě na základě jejich kasační stížnosti soud v polovině května takto rozhodl. Což nazlobilo silničáře, řidiče i starosty tamních obcí. Vinu by ale podle něho měli hledat spíše u úředníků a politiků. „Starostové musejí pochopit, že je tady právní systém. A pokud stát poruší zákon, tak se s tím musejí smířit,“ vzkazuje Patrik.

* Vlastníte automobil?

Ne a autem jezdím málokdy, většinou se vezu. Automobilismus beru jako součást života a je třeba brát si z něho pozitiva a snažit se omezovat jeho negativa.

* Takže jde žít v dnešní době bez auta?

Člověk si musí v životě určit své priority. A pokud je bez auta, tak si musí také poradit. Když jezdím veřejnou dopravou, tak si musím vyhledat spoje. Nemusím pak ale řešit, kde zaparkuju. Cestuji často na kole a chodím pěšky.

* Aut jezdí po cestách stále více, proto stát musí stavět dálnice. Je to tak?

Je věcí politiky státu, pokud upřednostňuje výstavbu dálnic před výstavbou obchvatů nebo před modernizací stávající silniční sítě. Navíc se ani moc neopravují a nestavějí nové železniční tratě. Stát by měl také více preferovat veřejnou dopravu v regionech.

* Silničáři slibovali, že se po dálnici D49 z Hulína do Fryštáku bude jezdit do konce letošního roku. Nyní NSS rozhodl tak, že je stavební povolení bez právní moci. Silničáři přesto nevylučují, že to stihnou? Je to podle vás možné?

Nevím, nejsem investor. Každopádně bych neříkal do veřejného prostoru sliby, které nemůžu splnit. Pamatuji si, že když jsme loni v září podali rozklad proti stavebnímu povolení na dálnici D11 na Polsko, tak pan Mátl (Radek Mátl, ředitel Ředitelství silnic a dálnic, ŘSD) tvrdil, že se do Vánoc začne stavět. Je květen a ještě se nestaví. Já jsem na tvrzení ŘSD vysoce opatrný a vyplácí se mi to.

* Jste smířený s tím, že se po dálnici D49 z Hulína do Fryštáku bude jednoho dne jezdit?

Proč by se nejezdilo? O tom ty naše spory nejsou.

* Ptám se proto, že v případě D49 reagujete na všechny administrativní kroky, které úřady udělají. U dálnice D55 z Babic do Starého Města a dál do Moravského Písku to ale neděláte. Proč?

Pokud je někde zásadní problém nebo se nám ozvou místní obyvatelé, abychom jim pomohli, tak se případem zabýváme. U dálnice D55 jsme se aktivně účastnili řízení o povolení škodlivého zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů. Stavebními řízeními ale už ne. Problémem na D55 je ale stále úsek přes ptačí oblast u Bzence, kde se to může zaseknout na několik let. Jinak u D55 na Zlínsku naše aktivity skončily. U D49 je však situace jiná, tam máme podporu řady místních sdružení a také obcí podél hlavní silnice I/49 do Vizovic.

* Obce a města mezi Hulínem a Fryštákem ale dálnici chtějí, protože přes ně jezdí kolem osmi tisíc aut denně a možná polovinu by jim odvedla dálnice. I proto je rozhodnutí soudu naštvalo. A nevole mířila i vůči Dětem Země. Chápete je?

Chápu, že obce čekají na dálnici do Fryštáku a že jejich starostové projevují nevoli. Jde ale o úhel pohledu. Nikdo nebránil obcím, aby si prosazovaly své požadavky. Je třeba si uvědomit, co je právní stát, v němž zákony platí pro úřady i pro politiky. Viníkem není ten, kdo podá žalobu a vyhraje, ale ten, kdo ji prohraje a porušil zákon. My jsme jen ve stavebním řízení upozornili na nedostatky a rozpory a navrhli různá opatření. Také jsme naštvaní, že se o těchto připomínkách nerozhodlo podle zákona před dvěma a půl rokem, ale museli jsme věnovat další své úsilí a čekat až na NSS.

* Takže v případě D49 je podle vás viníkem kdo?

Bývalý ministr dopravy Karel Havlíček, který vydal stavební povolení. Ten prohrál soudní spor. Dalším je ministerstvo zdravotnictví, které nesprávně posuzovalo závazné stanovisko krajské hygienické stanice, ačkoliv byly u obce Třebětice namodelovány nadlimitní intenzity hluku. Pak je to Krajský úřad ve Zlíně, který se pečlivě nezabýval vlivy dálnice na krajinný ráz. A nakonec je to i bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec, který měl posoudit naše připomínky k závaznému stanovisku EIA. Takže pokud obce trpí zlobou, měly by ji směřovat k těmto osobám a institucím. Viníkem není NSS, který jen hodnotil soulad se zákonem, a ani Děti Země, které na jeho porušení upozornily.

* Ale pokud byste žaloby nedávali, soudy by nerozhodovaly...

Správní řízení je v principu diskuse. Žadatel o rozhodnutí něco předloží, účastníci řízení něco předloží a státní úřad musí vše posoudit a snažit se najít takový výsledek, který v souladu se zákonem zohlední veřejné i soukromé zájmy a připustí i logické požadavky. Pokud to nedokáže, záleží na účastníkovi řízení, jestli se s tím smíří, nebo podá odvolání, případně žalobu. Hněv lidí by měl tedy mířit na politiky, kteří slibují nereálné cíle, a na úředníky, kteří nejsou tak odborně kvalitní nebo jsou nečinní, jelikož jich je málo. Stát zbytečně šetří na úřednictvu.

* NSS uvedl, že ministr dopravy pochybil, pokud potvrdil nepřezkoumatelná závazná stanoviska dotčených orgánů. Jednou z jeho chyb byl i souhlas s postupem Krajského úřadu ve Zlíně, který neověřil splnění podmínek územního rozhodnutí. To vše působí velmi formálně. Osm tisíc aut ale bude dál jezdit přes centra měst a obcí.

Správní soudy neruší rozhodnutí na základě jakékoliv chyby či nezákonnosti, ale jen v případech, kdy je to významné. Naše čtyři námitky upozornily na zásadní vady rozhodování státu. Navrhli jsme třeba uložit nové požadavky ke zmírnění vlivu dálnice na životní prostředí a na nadlimitní hluk. Bez řádné odezvy. Upozornili jsme také, že chybějí doklady o splnění pěti podmínek územního rozhodnutí, které se týkají zemědělské půdy a zásobování pitnou vodou. Krajský úřad ovšem nelogicky napsal, že jejich splnění musejí dokládat specializované úřady, nikoliv on. Přitom stačilo si je od nich získat a doložit nám je. Nestalo se. Z mého pohledu šlo řadu připomínek vyřešit snadno.

* Jaký byl podle vás nejdůležitější bod, kvůli kterému NSS rozhodl ve váš prospěch?

Zásadní asi bude, že stále je zde problém s hlukem. Ve spise jsou hlukové studie z roku 2013 a 2016 a každá z nich jinak namodelovala překročení intenzit hluku u Třebětic a v Sovárně. Chtěli jsme vědět, proč jsou různé hodnoty a proč nejsou podlimitní. Na to ministerstvo zdravotnictví řádně nereagovalo. A když jsme ministra Havlíčka požádali, aby vzneslo znovu náš dotaz, tak to zamítl, že je to ztráta času.

* Základní kámen dálnice D49 politici poklepali v roce 2008 a po 16 letech ještě není dostavěná. O čem to podle vás vypovídá?

Je to o tom, že politici rádi a často lidem slibují cokoliv, aby získali politickou moc, ale pak je neumějí či nechtějí splnit. Připadá mi, že z poklepávání základních kamenů na dálnicích před volbami, třeba i bez stavebních povolení, je taková česká crazy komedie.

* V rámci povolování dálnice D49 jste podávali opakovaně žaloby i odvolání. Často ale pouze blanketní, tedy prázdné, které jste až později doplnili. Proč?

Nestíháme. Navíc tento postup používají i státní instituce a jiní. Nemáme s tím problém.

* Silničáři i zástupci některých měst opakovaně řekli, že považují vaše jednání za obstrukci.

Žádnou obstrukci z naší strany nevidím, protože postupujeme podle uložených či zákonných krátkých lhůt. Pokud se některý projekt připravuje několik let, tak nevidím důvod, proč by účastník řízení, včetně státních žadatelů, nemohl mít na své odvolání o několik dní více času. Obstrukce ve správním řízení podle mě téměř neexistuje, protože jsou v něm pevně dané lhůty. Vidím je hlavně v politickém boji, třeba v parlamentu.

* Není ale vhodnější hledat kompromis mezi vašimi zájmy a zájmy obcí?

Stavební řízení probíhalo čtrnáct let a soudy už dříve dvakrát zrušily stavební povolení. Mohlo ale probíhat jinak, kdyby ŘSD předložilo bezvadnou žádost. Řízení by pak trvalo jen dva nebo tři roky, včetně našich odvolání. Starostové v něm mohli být také aktivní. A připomínám, že stále tu ještě máme liberální demokratický právní stát, v němž sice většina rozhoduje, ale zákonem omezujícím způsobem. A pokud stát poruší zákon, tak se s tím obce musejí smířit. Stejně jako kdokoliv, včetně nás.

* Někteří starostové dokonce říkají, že by silničáři měli pokračovat ve výstavbě navzdory rozhodnutí soudu.

Překvapuje mě, že by veřejně pohrdali zákony a ještě se stavěli nad ně.

* Nemůže hrát roli ve vašem pohledu na věc i to, že jste v Brně, takže situace kolem D49 se vás osobně nedotýká, tedy ani starosti tamních lidí, kteří ji vidí naléhavěji?

To je irelevantní argument, který slýcháváme vždy, když chybějí argumenty. Odstup od D49 má též ŘSD a jím najatí lidé a firmy, úředníci, soudci, média. Vzpomínám si na kolegu, který napsal trefnou glosu k otázce, kdo je u sporných staveb místní. Podle něho nemůže být místní ten, kdo žije přímo v lokalitě, protože je příliš zaujatý. Ale nemůže být jím ani ten, kdo žije příliš daleko, protože problému nerozumí. Takže jde o zástupné hledisko.

* Jakých právních služeb využíváte? Spolupracujete výhradně s právní kanceláří Frank Bold, jak se o tom v některých médiích psalo?

S touto advokátní kanceláří nemáme žádný smluvní vztah, ale s některými jejími advokátkami či advokáty jednáme. Vše ale stojí jen na osobních vztazích jako u jiných právníků, s nimiž spolupracujeme.

* Kolik vás právní služby stojí a jak na ně sháníte peníze?

Peníze získáváme z darů lidí a máme také okruh dobrovolnic a dobrovolníků, z nichž mnozí jsou odborníky, které potřebujeme. Nemůžeme si tedy dovolit platit advokáty jako ŘSD, s nimiž pak na jedno soudní řízení sepíší smlouvu na půl až jeden milion korun, jako je to u D49 nebo u dálnice D1 u Přerova. Nás jedno soudní řízení vyjde odhadem na 60 tisíc korun, ale je to různé. Bez finančních podporovatelů bychom nemohli pracovat.

* Lze to přiblížit?

Jsou to jednotlivci, mnohé ani neznáme. Buď posílají peníze každý měsíc, nebo jen několikrát za rok. Máme také etický kodex, takže nebereme příspěvky od firem, které působí třeba v chemickém nebo ve fosilním průmyslu. U jednotlivců je to ale těžké zjišťovat. Myslím, že za posledních třicet let jsme peníze vraceli jen jedné osobě.

Miroslav Patrik

Narodil se v roce 1963 na Slovensku. Vystudoval na UJEP v Brně, obor geochemie. V září 1989 spoluzakládal sdružení Děti Země, jehož je od roku 2004 předsedou. Od 90. let minulého století pracuje v různých ekologických spolcích.

Zabývá se hlavně účastí veřejnosti při rozhodování státu o různých koncepcích a velkých stavebních záměrech a ekologickým poradenstvím. Pořádal celostátní akci Den bez aut, anketu o antiekologický čin Ropák. Od roku 1995 pořádá anketu o antiekologický výrok Zelená perla.