Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o důležitosti stromů pro lidi a krajinu a o nutnosti chránit stávající stromy a také zajišťovat náhradní výsadbu přiměřeného počtu nových za ty vykácené, který vyšel v časopise A2 (17.07.2019).

* * * * * * * * *

Když si na internetovém portálu Českého hydrometeorologického ústavu otevřeme kapitolu o změně klimatu, dočteme se, že "relativně nově je třeba počítat rovněž s dopady na energetický sektor, rekreační možnosti a turistický ruch i celkovou životní pohodu obyvatelstva, zvláště ve větších sídelních aglomeracích". Do budoucna je možné očekávat extrémní výkyvy teplot i srážek - tedy vedra a zimy, přívalové deště, záplavy i sucha.

Česká společnost tudíž bude muset zásadně přehodnotit svůj dosavadní technický a společenský vývoj, což nepůjde bez změny zažitých návyků. I proto je chvályhodné, že se dnes objevují například snahy o větší výsadbu stromů, které zvláště ve městech náš život prokazatelně zlepšují.

Podle odborných výpočtů strom během padesáti let svého života poskytne takzvané ekoslužby v hodnotě kolem sedmi milionů korun - jde například o produkci kyslíku, pohlcování oxidu uhličitého, zadržování vody v půdě, zvyšování vlhkosti vzduchu, snižování teploty, zachytávání prachu, snižování intenzity hluku nebo poskytování útočiště a ochrany rostlinám a živočichům.

Kromě vysazování nových dřevin ve městech je potřeba také vyšší náhradní výsadba za ty vykácené a lepší ochrana stávajících starších stromů. Možná se to zdá samozřejmé - přesto například letos v červnu vznikl v Praze 2 spor o kácení dvou více než šedesátiletých zdravých javorů, s jejichž další existencí nepočítalo nové sportoviště. Jednak prý mohou být životu nebezpečné, jednak se lidé mohou ze stromů těšit o kousek dál v Riegrových sadech.

Místní radnice navíc tvrdí, že za poslední čtyři roky vysadila více než pět set padesát stromů. Jestli se ale tyto stromy dožijí aspoň šedesáti let, než je někdo s nějakým bohulibým důvodem vykácí, je ve hvězdách. V tomto případě nad životem javorů zvítězil antropocentrismus a fachidiotismus.

Ještě bizarnější případ se týká Brna. Zde bylo v říjnu 2007 na ploše dnešního odstavného železničního nádraží vykáceno téměř čtyři sta osmdesát dřevin, ale k přiměřené náhradní výsadbě nedošlo ani po dvanácti letech.

Děti Země jako účastníci řízení od počátku žádají, aby se vysadilo třikrát více nových dřevin, což ÚMČ Brno -jih i Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která v květnu 2010 za zhruba tři miliardy nádraží dostavěla, opakovaně odmítají. V roce 2016 se úředníci rozhodli vysadit o pouhých sedmdesát pět procent více dřevin, než se vykácelo.

Do sporu zasahoval i Krajský soud v Brně, který rozhodnutí brněnského magistrátu o náhradní výsadbě již čtyřikrát zrušil pro porušení zákona. SŽDC vyhrála jeden soudní spor, Děti Země tři, naposledy letos v květnu. Nyní se čeká na další kolo rozhodování.

Přesto je zřejmé, že stromy u nás stále prohrávají, neboť každý se spíše chlubí tím, že nějaký strom nově vysadil, než že by ho zachránil před likvidací. Uložení náhradní výsadby aspoň tří nových stromů za ty vykácené se zdá snadné, jak ale vidíme, často je skoro nemožné takový požadavek prosadit.