Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o 6. květnu 2025, kdy soudy vydaly tři rozhodnutí o stavbách týkajících se Dětí Země, který vyšel v časopise A2 (18.06.2025).

Letošní 6. květen se může stát jednou z nejzajímavějších událostí v tuzemském stavebně-politickém rybníčku s přesahem do ekologického aktivismu a soudního systému.

Krajský soud v Brně totiž tento den vydal předběžné opatření k žalobě francouzské firmy EdF proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, což bránilo podepsání smlouvy mezi státní firmou Elektrárna Dukovany II a jihokorejskou firmou KHNP o výstavbě dvou jaderných bloků v dukovanské elektrárně za téměř 410 miliard korun. Stavět celkem čtyři bloky přitom odmítají všechny české i rakouské protijaderné spolky včetně Dětí Země, které v dubnu zaslaly žalobu proti umístění prvního z nich.

Současně senát zmíněného soudu přiznal žalobě Dětí Země odkladný účinek na rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o povolení zásahu do biotopů cenných druhů živočichů rozšířením přístavu na Baťově kanále ve Veselí nad Moravou, takže zde až do vydání rozsudku nelze pokračovat ve stavební činnosti. Spor se vede hlavně o to, zda má stát dotovat soukromou rekreační vodní zábavu výstavbou dalších přístavů a přístavišť na kanále za téměř dvě miliardy korun, respektive zda jde o veřejný zájem, či nikoliv.

A do třetice: Krajský soud v Ostravě 6. května zamítl žalobu Dětí Země proti umístění přehrady Nové Heřminovy, která měla být i s dalšími protipovodňovými opatřeními hotová do roku 2022, což se ale nestalo vinou Povodí Odry, které má přehradu stavět, a také Ředitelství silnic a dálnic, jež musí přeložit silnici. Přesto ministr zemědělství Marek Výborný nepravdivě tvrdí, že obec, Hnutí DUHA a Děti Země svou účastí v územním řízení spoluzavinily škody při povodních v září 2024.

Ač se to nezdá, tři soudní rozhodnutí ze stejného dne mají jedno společné, a sice všeobecně rozšířené přesvědčení o tom, kdo je ve zmíněných sporech obětí. Pocity totiž dnes převažují nad fakty.

V případě Dukovan jsou role jasné: francouzská firma se snaží českému státu „škodit“. Ačkoli jde o jednu z nejrizikovějších staveb u nás a Česko smlouvu s KHNP nakonec 4. června podepsalo, neboť Nejvyšší správní soud předběžné opatření zrušil, o kazisvětovi nikdo nepochybuje.

U přehrady je to stejná písnička: obětí je opět stát, „protistátním živlem“ spolek, který si dovolil zaslat žalobu proti jejímu umístění. O to, jaké byly její důvody, se přitom mediální svět téměř nezajímal. Přitom soud pouze doložil, že je územní rozhodnutí v pořádku.

A co se týče přístavu, i když pozastavení jeho výstavby stále platí, stát přispěchal s tvrzením, že lidé se chtějí za státní peníze rychle bavit, takže se bude stavět dál, aby byl přístav hotový podle plánu. I zde se stát staví do role oběti cizí zlovůle.

Naštěstí můžeme konstatovat, že soudní moc zůstává nezávislá na moci výkonné a zákonodárné – a také na té mediální. Snad to bude platit i po říjnových sněmovních volbách.