Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o úspěšné právní obraně spolků proti aroganci státu, který vyšel v časopise A2 (28.02.2024).

Jedním z pilířů demokratického státu je princip, podle nějž názory menšiny nebudou „válcovány“ názory většiny. V praxi to vypadá tak, že každý, kdo se domnívá, že státní moc zasahuje do jeho práv, se může domáhat soudní ochrany. Úřady jsou přitom povinny svá rozhodnutí odůvodňovat. Pokud tak nečiní, jde o vadu a soudy tato rozhodnutí mohou zrušit pro nepřezkoumatelnost.

Na základě žalob spolků proti vydání správních rozhodnutí pro různé stavební záměry tak soudy nejčastěji uznávají porušení jejich procesních práv. Jen občas jde o porušení práva spolků na vypořádání jejich námitek, neboť úřady téměř vždy dokážou napsat, proč s nimi nesouhlasí.

Ovšem v poslední době to vypadá, jako by stát na věcnou diskusi se spolky o jejich návrzích na zmírnění zásahů staveb do přírody či na uložení náhradních opatření rezignoval. Začíná převažovat právní nihilismus státu. Ten spočívá v tom, že stát žádné vysvětlení v rozhodnutí neuvede, neboť předpokládá, že spolky se žalobou spíše bránit nebudou, jelikož je to pro ně časově a finančně náročné.

Dokladem tohoto nepřípustného stavu jsou za poslední čtvrtrok čtyři rozsudky tří soudů, které uznaly žaloby Dětí Země a Krajiny Dluhonice a navíc obsahují i údiv nad chybějící argumentací úřadů.

Krajský soud v Olomouci loni v listopadu zrušil rozhodnutí krajského úřadu, který v trase dálnice D1 u Přerova potvrdil kácení více než čtyř stovek stromů a také keřů na ploše sedmi hektarů. Chybělo totiž vysvětlení, proč nelze nové dřeviny vysadit již tři roky po provedeném kácení, ale má se čekat až na zprovoznění dálnice. Dále neobjasnil, proč se část nové výsadby nelogicky stanovila podle zákona o pozemkových úpravách.

Na začátku prosince zase Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí o povolení škodlivého zásahu obchvatu obce Žebětín, jenž by ohrozil jedenáct zvláště chráněných druhů živočichů. Ministerstvo životního prostředí se totiž nezabývalo návrhem, aby se migrace obojživelníků sledovala od zprovoznění silnice, nikoliv později, a aby se na jejím tělese vysadily speciální druhy travin pro opylovače a dřeviny pro úkryt ptáků.

Stejný soud letos na konci ledna zrušil také rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně o umístění části dálnice D49, neboť úřad nezdůvodnil, proč odmítl uložit deset navržených podmínek ke zmírnění vlivu dálnice na povrchové vody, na významné krajinné prvky a krajinný ráz.

Krajský soud v Plzni pro změnu v lednu zrušil územní rozhodnutí pro obchodní centrum Ameside. Krajský úřad se v tomto případě nezabýval návrhy, aby ke kácení dřevin došlo co nejpozději, tedy až po vydání stavebního povolení, nikoliv už v době vydání územního rozhodnutí, aby se nové dřeviny vysadily již s otevřením obchoďáku, nikoliv až při jeho pozdější kolaudaci, a aby se o ně pečovalo pět let, nikoliv jen tři roky.

Sice se může zdát, že jde o banality, ale je nutné mít na paměti, že ve svobodné společnosti smí stát dělat jen to, co mu zákon povoluje. Pokud přestane občanům své postupy zdůvodňovat, což se týká i návrhů na zmírnění zásahů staveb na životní prostředí, dochází k významnému deficitu demokracie. A tomu je třeba se bránit.