Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o činnosti nezávislých občanských a politických inicitaiv při ochraně životního prostředí v ČSR před rokem 1990, který vyšel v časopise Sedmá generace č. 6/2019 (17.12.2019).


* * * * * * * * * * * * * * *


Miroslav Patrik: Naším cílem není však pouze ochrana přírody


Třicáté výročí od změny socialistického režimu v demokratický je příležitostí si připomenout, že mezi stěžejní politická témata před 17. listopadem 1989 patřila i ochrana životního prostředí, neboť od poloviny osmdesátých let začaly hojně vznikat nezávislé občanské iniciativy a politické skupiny, které toto téma považovaly za důležité. Ani se není čemu divit: Československo vytvořilo s Polskem a východním Německem takzvaný černý trojúhelník, nejšpinavější území v Evropě. Ne náhodou tedy v sobotu 11. listopadu 1989 demonstruje v Teplicích asi osm set lidí s požadavkem na čistý vzduch.

Na úvod dlužno podotknout, že ekologickou tematiku sledovala část veřejnosti už před polovinou osmdesátých let. Z oficiálních ochranářských organizací krátce existoval TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny (od listopadu 1969 do násilného ukončení v prosinci 1979), pod Svazem socialistické mládeže vzniká Hnutí Brontosaurus (od ledna 1974), dále fungovala Ekologická sekce Biologické společnosti při ČSAV (od března 1979 do září 1992) a nakonec Český svaz ochránců přírody (od září 1979). Nicméně právě od druhé poloviny osmdesátých let v tomto ohledu začaly pukat ledy.


Neprodleně instalujeme odlučovací zařízení

Po 10. červnu 1987 vzniká speciální ekologická skupina Charty 77, a to pod názvem Ekologické fórum Charty 77. Jejími hlavními zástupci jsou například Ivan Dejmal, Aleš Šulc, Antonín Mucha a Lenka Marečková-Hrachová. V dokumentech Informace o Chartě je pak často na konkrétních případech kritizována špatná ekologická politika vládnoucích komunistů.

Dne 18. září 1987 vstupuje do veřejného života Demokratická iniciativa, když čtyřicet devět občanů odesílá dopis poslancům Federálního shromáždění ČSSR. V něm v pěti bodech žádají mimo jiné demokratizaci společnosti, zrušení cenzury a zlepšení životního prostředí. Demokratická iniciativa vydávala časopis Glosář a mezi její hlavní osobnosti patřili Emanuel Mandler, Bohumil Doležal či Martin Litomiský.

Ještě v roce 1987 vzniká z členů a příznivců Hnutí Brontosaurus Litvínov Společnost za záchranu Jezeří, která se snaží o záchranu nejen chátrajícího zámku, ale i území pod Krušnými horami, které mělo být zlikvidováno těžbou Dolu Československé armády (nakonec se zámek podaří zachránit). Hlavní osobností Společnosti byl Jan Marek, dále se v ní angažovali například Petr Pakosta, Věra Bartošková či Pavel Koukal.

Koncem května následujícího roku zveřejňuje skupina České děti svůj Manifest Bohemorum liberorum declaratio, který podepsalo dvacet osm lidí. V něm mimo jiné prohlašují následující: „Zrušíme dnešní podobu zločinně řízeného zemědělství (…) Necháme na vůli lidu, jestli dále pokračovat ve výstavbě a provozu jaderných elektráren (…) Rozhodně ve všech tepelných elektrárnách instalujeme neprodleně odlučovací zařízení, ať to stojí, co to stojí.“ Jejich známou přímou akcí byla obrana pražské Stromovky před stavbou silničního systému (ZÁKOS) ve variantě Blanka. Hlavními osobnostmi Českých dětí byli Petr Placák, Ivan Jirous, Jáchym Topol a Anna Hradilková.

Jen o pár měsíců později, konkrétně 15. října, zahájilo činnost Hnutí za občanskou svobodu (HOS), a to manifestem Demokracii pro všechny, který podepisuje sto dvacet šest lidí. Obsahuje základní politické cíle i ochranu životního prostředí: „Vzduch je otráven exhalacemi, vodní toky průmyslovými splaškami, půda a potraviny umělými hnojivy, naše lesy prohrávají v chemické válce. (…) Stavíme gigantické elektrárny ničící rozsáhlá území a jejich ekosystémy a přitom náš zaostalý průmysl je v plýtvání energií na jednom z předních míst v Evropě.“ HOS s vůdčími osobnostmi Rudolfem Battěkem, Ladislavem Lisem či Ivanem Dejmalem vydává časopis Alternativa.


Slibný rok 1989

Nezávislé ekologické aktivity dále nabírají spád už zkraje revolučního roku 1989. Již 15. února zveřejňuje skupina Obroda – Klub za socialistickou přestavbu prohlášení, v němž uvádí, že znečišťování životního prostředí má katastrofální rozměry, chybějí pravdivé údaje o jeho stavu, neřeší se ekologické důsledky průmyslové a zemědělské činnosti a podobně. Obroda vydává stejnojmenný časopis, do něhož píšou mimo jiné Zdeněk Jičínský, Jiří a Miloš Hájkovi a Alexander Dubček.

První pokus o založení nové ekologické iniciativy s názvem Ekologická společnost se sice objevují již v dubnu a červnu 1987 na diskusním fóru Charty 77, nicméně až 29. května 1989 byla na Ministerstvo vnitra ČSR podána žádost o schválení organizačního řádu společnosti. V jejím zakládacím prohlášení se uvádí následující: „Budeme upozorňovat na případy poškozování životního prostředí a jeho vliv na zdraví obyvatel a podávat podněty k řešení. (…) Naším cílem není však pouze ochrana přírody, jako je tomu u ČSOP, ale náprava stavu životního prostředí jako celku.“ Hlavními osobnostmi Ekologické společnosti jsou Vladimír Kodeš, Aleš Šulc, Petr a Miloš Kužvartovi a Ivan Dejmal. Ten navíc od listopadu 1987 do května 1991 vydával časopis Ekologický bulletin.

V lednu 1989 se též aktivizují Pražské matky, když národnímu výboru Prahy zasílají petici s žádostí informovat veřejnost o znečištění ovzduší v Praze. Jelikož odpovědí bylo jen jakési ptydepe, uspořádají 29. května 1989 pochod s kočárky, dětmi a transparenty. Během něj sbírají podpisy proti automobilismu a plánovanému zničení Stromovky, které pak odevzdávají na Hradě evropským ministrům životního prostředí. „Obracíme se především na matky, protože matky by měly nejvíce pociťovat odpovědnost za život svých dětí a za budoucnost dalších generací. (…) Ohrožením přírody je ohrožen i život našich dětí,“ prohlašují Anna a Terezie Hradilková, Monika Šatavová, Jarmila Johnová, Rut Kolínská či Michaela Valentová.

V létě 1989 se dává dohromady několik vědeckých pracovníků, kteří se pod názvem Kruh nezávislé inteligence rozhodli rehabilitovat vzdělanost, dialog a toleranci a kteří se chystali odborně kritizovat socialistický režim. Na zakládající schůzce za účasti asi padesáti lidí byl zvolen řídící tým ve složení Josef Vavroušek, Ivan Gabal, Petr Kratochvíl, Ladislav Hlavatý, Libor Pátý, Lubomír Kopecký, Jaromír Juna a Miroslav Katětov. Základní prohlášení, které se věnuje i ochraně životního prostředí, zveřejnili 6. září 1989.

Ozývají se také regiony. V Ostravě vzniká 4. září 1989 Severomoravský ekologický klub, který chce zveřejňovat ekologické problémy v ostravsko-karvinské oblasti. Klub založený Jaromírem Glancem a Jaromírem Piskořem kritizuje hlavně výstavbu koksovny ve Stonavě. Souběžně na severní Moravě vzniká také Hnutí za nenásilí, které zdůrazňuje nenásilné metody řešení problémů jako projev nejvyšší statečnosti a které je rovněž proti výstavbě stonavské koksovny.

O dva dny později než v Ostravě vzniká v Litoměřicích Zelený klub, který „chce hledat cesty, jimiž bychom my sami, každý ve své domácnosti, na svém pracovišti, teď a tady, mohli omezit ničení našeho životního prostředí. K tomuto účelu chce získávat, shromažďovat a rozšiřovat potřebné informace a navazovat kontakty“. Hlavními aktivisty klubu jsou Irena a Jan Wünschovi. Na konci září 1989 vzniká Zelený klub i v Praze a vede jej Václav Vašků.


Jako nehodné děti

Děti Země za svůj vznik považují 28. září 1989, a to transformací 75. základní organizace ČSOP „Bořena“ na Praze 6. Věnují se záchraně ozonosféry, dopravě, řešením ekologicky sporných staveb a přírodovědnému výzkumu Radovesického údolí. „Příroda se vyvíjí mnoha alternativními směry, stojí a padá s velkou pestrostí druhů a ekosystémů, a byli bychom rádi, kdyby se ve stejném spektru rozvíjelo i lidské společenství. (…) Nepochopíme-li to, Země nás ze sebe setřese jako nehodné děti a bude se točit dál. Heslem naší filozofie je ALTERNATIVA,“ píší v prohlášení Dětí Země Jindřich Petrlík, Jiří Macas, Ivo Šilhavý či Miroslav Patrik.

Podobně – odštěpením od 24. základní organizace ČSOP „DUHA – osvětová sekce“ – vzniká na konci září 1989 iniciativa s názvem hnutí DUHA. „Přírodu chápeme komplexně, nevyjímajíce z ní člověka a jeho fyzické, duševní a morální zdraví. (…) Zcela a rozhodně se distancujeme od násilí či jiné formy agresivního projevu, a to za všech okolností,“ čteme v prosincovém prohlášení zakladatelů Jana Beránka a Jakuba Patočky. Již jako Hnutí DUHA se zabývá hlavně kritikou jaderné a uhelné energetiky a dopravy a ochranou ozonosféry, lesů a nerostných surovin.

Na pátek 17. listopadu 1989, tj. šest dní po ekologické demonstraci v Teplicích, je svolán pochod Prahou k padesátému výročí uzavření českých vysokých škol. Asi deset tisíc lidí se pak účastní večerního pochodu na Národní třídu, kde dochází k brutálnímu zásahu, čímž začíná „sametová revoluce“. Vzápětí, v úterý 21. listopadu, v Praze vzniká platforma ekologických sdružení a iniciativ Zelený kruh, která existuje dosud.

Ekologické hnutí tedy mělo rázně nakročeno důsledně hájit životní prostředí a přírodu již na počátku nového režimu – s jasnými názory, širokou členskou základnou, institucionálním zázemím a též s obrovskou podporou veřejnosti, včetně nových politiků a nových sdělovacích prostředků. Nakolik uspělo, to je již téma pro jiný text.

Autor je předsedou spolku Děti Země.