V řadě měst proběhne společně s volbami do krajských zastupitelstev i místní referenda. Pokud byla vyvolána přípravnými výbory, pak je i logické, že jejich konání je v nelibosti různých místních politických stran a hnutí.

Stejně je tomu i v Brně, kde lidé mají rozhodnout o tom, zda chtějí mít moderní nádraží v centru a zda příprava stavby má být transparentní. Unikátní přitom je, že lidé na první otázku odpovídají již podruhé, neboť výsledky referenda z října 2004 nebyly platné pro nízkou účast.

Ačkoliv tehdy za jediný den a pouhý týden před krajskými volbami přišlo jen dvacet pět procent voličů, osmdesát šest procent z nich dalo hlas nádraží v centru. A tento názor je v Brně stále převažující!

Po dvanácti letech ovšem mnozí politici stále vidí v referendech jakési ohrožení zastupitelské demokracie, v níž voliči rozhodují o svých zástupcích. Lidé tedy sice stále spoléhají na politiky, nicméně mají také ústavní právo řešit věcné otázky. A k tomu jsou referenda.

V nich si totiž lidé mohou sami vyzkoušet „vládnutí“ a podílet se na řešení nějakého konkrétního problému, který se dostal do patové situace nebo o kterém politici rozhodli nesprávně.

Plzeň je zatím největším městem, kde platné a závazné referendum proběhlo. Vyvolali ho občané a konalo se v lednu 2013 společně s volbou prezidenta. Výsledek zastupitele zavazuje, že mají bránit výstavbě obchodního centra na místě Domu kultury Inwest. A město tento úkol plní.

Referendum v Plzni tak na jedné straně stanovilo politikům jasné hranice při rozhodování o této stavbě a současně je upozornilo, že občané jsou schopni v případě potřeby jejich vadná rozhodnutí změnit.

Ačkoliv tehdy proti občanům stála nejen většina politické reprezentace a bohatý investor a bylo použito mnoho finančních a mediálních sil s manipulativními a demagogickými tvrzeními, které měly občany v účasti odradit, „hlasujte nohama!“, a v hlasování znejistět, „nevěřte aktivistům!“, bylo referendum úspěšné.

Obchodní dům v Plzni nebude, a to i navzdory tomu, že hlavním motivem antireferendových sil byla především hra s lidským strachem, že lidé tomu nerozumějí, neboť nemají odborné informace. Jakoby zastupitelé vždy rozhodovali po pečlivém studiu podkladů, vždy správně a také bez korupce a transparentně!

Dokážeme žít Brno?

Většina politiků v Brně říká, že určit místo, kde by mělo být moderní nádraží, je odborná otázka. Je to prý úkol pro odborníky. Anebo pro zastupitele. Ti již také schválením územního plánu nádraží odsunuli o kilometr na jih k řece Svratce! Ovšem občané jsou v referendu také schopní o nádraží rozhodovat.

Také je slyšet, že o nádraží se nerozhoduje v Brně, ale v Praze. Jistě, jde o státní stavbu. Ale bez územního plánu a bez součinnosti Brna, si lze jen stěží představit, že by stát dokázal tak drahou stavbu sám postavit.

Prý je málo odborných podkladů. No, ale od konce osmdesátých let jsou jich snad již tuny a každý si v nich jistě najde ty své. Stav je takový, že státem placení odborníci jsou pro odsun nádraží, nezávislí odborníci proti němu.

Dosud se pro odsunutí nádraží utratilo asi šest set miliónů korun a v letech 1987, 2004, 2006 a 2011 byly vypracovány čtyři studie proveditelnosti, které vždy daly zelenou odsunu.

Asi není nijak překvapivé, že Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2007 zjistil, že studie z ledna 2004, tj. devět měsíců před prvním referendem, byla účelovým švindlem ve prospěch odsunu.

Zarážející tak je, proč mezi zpracovateli páté studie proveditelnosti, která má být v únoru 2017, je firma SUDOP Brno, která odsun nádraží před třicet lety navrhla, po roce 1990 ho pomáhala prosadit a pak čtyřikrát „odborně“ vyhodnotila, že je nejlepší. Odsunuté nádraží tak mělo fungovat již od září 2012.

Samo Brno si přitom nechalo v roce 2007 zpracovat multikriteriální analýzu, která doporučila držet polohu v centru, neboť odsun nádraží je pro rozvoj a rozpočet města rizikový. Tyto výsledky byly ale ignorovány.

Navíc desítky nezávislých odborníků z řad železničářů, ekonomů, architektů, urbanistů a projektantů v letech 2004, 2007, 2012, 2015 a 2016 také tvrdí, že moderní nádraží může být v Brně v centru. Jeho obrovskou výhodou je v těsné blízkosti velký přestupní uzel veřejné městské dopravy.

Pokud tedy v Brně na první otázku převáží platná odpověď ANO, lidé potvrdí své přání mít moderní nádraží tam, kde je nyní. Úkolem odborníků pak bude zde nalézt konkrétní technické řešení, které je reálné.

Aby bylo referendum platné a závazné, musí přijít aspoň 35 procent voličů Brna a nejméně 72 procent z nich musí jasně říci ANO. Proto je účast každého zásadní.

O poloze nádraží tedy podruhé hlasují obyvatelé Brna. Ovšem značný vliv mají i dojíždějící, kteří mohou přesvědčit příbuzné a známé z Brna, aby k referendu přišli a hájili jejich zájmy.

Nádraží je pro veřejnost a ta si ho také musí i vybojovat. Nelze spoléhat na ekonomicky podjaté firmy nebo na politiky, kteří veřejný zájem nehájí a rozhodují netransparentně.

Miroslav Patrik, autor je předsedou Dětí Země a člen přípravného výboru pro konání referenda