* Co vás přivedlo k tomu, že jste se stal/stala aktivistou/aktivistkou? Jak na vás reaguje okolní společnost a jak to ovlivňuje váš život?

Aktivistou jsem se stal samovolně během 80. let minulého století, kdy jsem s kamarádem Jindrou Petrlíkem asi sedm let mimo oficiální struktury organizoval letní ochranářské tábory v Radovesicích u Bíliny.

Kromě archeologického výzkumu jsme zde zkoumali i přírodu a stěhovali vzácné druhy rostlin z dosahu budoucí výsypky. No a současně jsem studoval geologii v Brně, kde jsem nasákl hlubšími informacemi o příčinách katastrofálního stavu životního prostředí u nás.

Pak už to byl jen krůček založit v září 1989 sdružení Děti Země s hlavním heslem ALTERNATIVA. A to k různým antiekologickým idejím, plánům a stavbám. Mým životním stylem se tak stala aktivní a buldočí snaha mluvit do veřejného života.

Nejčastější reakcí okolí pak samozřejmě je, že stejně nejde nic změnit. Proto často narážím na obyčejné stereotypy nepálit si prsty, když se to netýká mě.

Možná proto už někoho asi i štvu, neboť později zjistil, že jsem šel správným směrem. Ovšem voda též vítězí, aniž s někým zápolí.

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země