Za neefektivní soudní ochranu může Krajský soud v Ústí nad Labem
Ačkoliv Děti Země se svou ústavní stížností proti povolení tunelu Radejčín na dálnici D8 v Českém středohoří neuspěly, Ústavní soud jim v usnesení ze dne 6. května 2015 dal za pravdu, že při povolování dálnice nebyl zcela naplněn zákon a také mezinárodní závazky o zajištění práva na spravedlivý soudní proces a na soudní ochranu.
Soud totiž upozornil na chyby Krajského soudu v Ústí nad Labem, který zákonnost územního rozhodnutí zkoumal v letech 2003 až 2010, tj. sedm let.
„Usnesení Ústavního soudu pro nás znamená aspoň částečnou satisfakci, protože správní soudy nám dávaly za pravdu až po několika letech, takže jejich rozsudky měly spíše akademickou než reálnou hodnotu. Typickým špatným příkladem byl soudní spor o územní rozhodnutí pro dálnici u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který během sedmi let opakovaně porušoval zákon a navíc nerespektoval dva zrušující rozsudky Nejvyššího správního soudu,“ komentuje výsledek ústavní stížnosti Miroslav Patrik z Dětí Země.
Advokát Dětí Země Pavel Černý z advokátní kanceláře Šikola a partneři k obsahu usnesení dodává: „Ústavní soud potvrdil, že při povolování dálnice D8 nebyla dotčené veřejnosti poskytnuta efektivní soudní ochrana v souladu s požadavky mezinárodního a evropského práva. Podle soudu tento stav způsobily nedostatky české legislativy a chyby správních soudů, zejména Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobě proti vydání prvního územního rozhodnutí v roce 2003 nepřiznal odkladný účinek, přičemž rozhodnutí zrušil až v červnu 2010. Navíc až v roce 2012 při přezkumu dalších dvou dílčích územních rozhodnutí konečně potvrdil, že v letech 1995-6 došlo k porušení zákona o hodnocení vlivů dálnice D8 na životní prostředí.“
Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. května 2105, č.j. II. ÚS 3831/14 mj. uvádí: „Za situace, kdy právní úprava neumožňovala při přezkumu vydaných stavebních povolení zohlednit skutečnost, že jim předcházející územní rozhodnutí byla zrušena, vedl takový stav ve svém důsledku skutečně k tomu, že stěžovateli nebyla poskytnuta správními soudy efektivní ochrana jeho práva, a to na spravedlivý proces.“
Ústavní soud dále uznal jako oprávněnou námitku Dětí Země, že Ministerstvo dopravy neuvedlo, proč do stavebního povolení odmítlo zahrnout některé podmínky stanoviska EIA. Ale vzhledem k pokročilosti výstavby tunelu Radejčín nebyl tento postup vyhodnocen za tak závažný, aby bylo stavební povolení zrušeno.
Občanská sdružení v letech 2003 až 2014 vedla proti dálnici D8 celkem 26 soudních sporů, z nichž polovinu vyhrála. Děti Země v květnu 2014 podaly ještě žalobu proti zamítnutí žádosti o obnovu stavebního řízení pro část dálnice u Řehlovic v délce 4,7 km, o které Krajský soud v Ústí nad Labem dosud nerozhodl.
Dálnici D8 délky 16,4 km přes České středohoří staví sdružení firem pod vedením firem EUROVIA CS, a. s., a Metrostav, a. s., přičemž původní cena ze září 2007 ve výši 9,9 mld. Kč (bez DPH) se zvýšila na cca 14,2 mld. Kč (bez DPH) a termín dostavby z prosince 2010 se kvůli sanaci sesuvu posouvá na prosinec 2016.
* * * * * * * * * * *
Přehled sporů o povolení tunelu Radejčín na dálnici D8-0805 Lovosice – Řehlovice
1) 13.03.2009 = Ředitelství silnic a dálnic ČR podává žádost o vydání stavebního povolení
2) 24.04.2009 = Ministerstvo dopravy stavební povolení vydává
3) 03.09.2009 = ministr dopravy podané rozklady zamítá
4) 30.09.2009 = Děti Země podávají správní žalobu k Městskému soudu v Praze
5) 25.03.2010 = Městský soud v Praze odmítá žalobě Dětí Země přiznat odkladný účinek
6) 26.09.2012 = Městský soud v Praze žalobu Dětí Země zamítá
7) 26.11.2012 = Děti Země podávají kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu
8) 23.09.2014 = Nejvyšší správní soud kasační stížnost Dětí Země zamítá
9) 06.12.2014 = Děti Země podávají ústavní stížnost k Ústavnímu soudu
10) 06.05.2015 = Ústavní soud ústavní stížnost Dětí Země odmítá
* * * * * * * * * * *
Výtah z usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2015, č.j. II. ÚS 3831/14 o námitkách Dětí Země proti porušení práva na spravedlivý proces a efektivní soudní ochranu při schvalování dálnice D8 přes České středohoří na příkladu povolení tunelu Radejčín
„Ústavní soud musí stěžovateli přisvědčit v tom, že ačkoli postupoval při ochraně svých práv zákonem předpokládaným způsobem a využil všech dostupných opravných prostředků, na základě kterých dosáhl zrušení dotčených územních rozhodnutí ve shora uvedených řízeních před Krajským soudem v Ústí nad Labem, nebyl soudní přezkum v dané věci efektivní...
Právě uvedené řízení, ve kterém se stěžovatel domáhal – a po sedmi letech také domohl – zrušení územních rozhodnutí, a nikoli řízení vedené Městským soudem v Praze ve věci přezkumu navazujícího stavebního rozhodnutí, bylo totiž fází řízení, ve které byla zcela nepochybně porušena práva stěžovatelů...
Vzhledem ke skutečnosti, že tato řízení (o soudním přezkumu územních rozhodnutí)... byla ve svém důsledku pro stěžovatele zcela neefektivní, a to jednak z důvodu délky řízení, a dále z důvodu postupu krajského soudu. Ten nerespektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně přiznání odkladného účinku žalobě, a to nejen tím, že návrhu stěžovatele nevyhověl, nýbrž také proto, že tak učinil až pět let od okamžiku, kdy byl poprvé upozorněn na skutečnost, že v souvislosti s pokračujícími stavebními přípravami dotčeného úseku dálnice hrozí nevratné zásahy do krajiny...
Za situace, kdy právní úprava neumožňovala při přezkumu vydaných stavebních povolení zohlednit skutečnost, že jim předcházející územní rozhodnutí byla zrušena, vedl takový stav ve svém důsledku skutečně k tomu, že stěžovateli nebyla poskytnuta správními soudy efektivní ochrana jeho práva, a to na spravedlivý proces...
Je tedy zjevné, že dílem nedostatků tehdejší právní úpravy, ale především dílem shora popsaného postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo ve věci stěžovatelů k situaci, kdy vady vzniklé ve fázi projednávání posuzování vlivů dotčené stavby na životní prostředí již nelze odstranit. Na tomto místě Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že k podobným nežádoucím situacím by již nemělo více docházet, neboť s účinností od 1. 4. 2015 vstoupil v účinnost zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb...
Ústavní soud nepřehlédl, že Nejvyšší správní soud neposoudil správně námitku stěžovatele ohledně nezahrnutí některých podmínek stanoviska EIA do stavebního povolení... V projednávané věci s přihlédnutím ke všem souvislostem věci dospěl Ústavní soud k názoru, že zjištěné pochybení správních soudů, které správně neposoudily námitku stěžovatele ohledně nezahrnutí některých podmínek stanoviska EIA do stavebního povolení, takové intenzity, která by odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu, nedosáhlo...
Ústavní soud uzavírá, že jakkoli nemůže než přisvědčit stěžovateli v tom, že v jeho věci nebyl naplněn požadavek efektivity soudního přezkumu ve věcech ochrany životního prostředí, jak je zakotven v článku 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, podle něhož mají postupy při přezkumu podle odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku zajistit přiměřenou a účinnou nápravu a být „čestné, spravedlivé, včasné a nevyžadovat vysoké náklady“, nestalo se tak v důsledku napadeného rozsudku... Jak již Ústavní soud výše uvedl, nikoli právní úprava jako taková, nýbrž faktický postup správních soudů ve věci přezkumu územních rozhodnutí (...) byl zásadní příčinou, proč nebyla dotčená práva stěžovatele ochráněna...“
