Vláda nejprve spaní v chráněných oblastech zakázala, přitom o něm nemohla rozhodovat

Kauza žádosti místopředsedy Dětí Země Martina Hyťhy o povolení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny, aby mohl legálně „bivakovat“ v chráněných územích, nabírá zcela nový směr. Aktivistovi vláda nejprve výjimku nepovolila, soud ale zákaz zrušil a potvrdil, že vláda rozhodla nezákonně. Správy chráněných území teď řízení zastavují – spaní v chráněných oblastech je totiž legální a bylo zbytečné i žádat o výjimku.

„Považuji to za velké vítězství pro všechny milovníky přírody, neboť pouhým přespáním v chráněné krajinné oblasti téměř nelze způsobit škodu, narozdíl od toho, když se zde pořádají motocyklové závody nebo staví dálnice, což některé vydané výjimky umožňují,“ komentuje poslední vývoj kauzy Martin Hyťha, který podal demonstrativní žádost o udělení výjimky již před více než třemi lety.

„Je nanejvýš absurdní, že vláda původně spaní v chráněných územích nezákonně zakázala, i když na něj není výjimka vůbec potřeba,“ dodává Hyťha.

Činností, na kterou je v chráněných oblastech podle zákona zapotřebí výjimka, je táboření. Spaní pod širákem ale dle výkladu státních úředníků není tábořením ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.

„Velká část veřejnosti se ale zřejmě domnívá, že i bivakováním bez stanu se v chráněných krajinných oblastech vystavují riziku pokuty. Teď už víme, že to není pravda,“ shrnuje nakonec Hyťha, který už se brzy chystá legální bivakování vyzkoušet.

Časový přehled událostí:
1) 16.10.2007: Martin Hyťha podává vládě žádost o výjimku dle § 43 zákona č. 114/1992 Sb.
2) 12.12.2007: vláda na základě doporučení Ministerstva životního prostředí svým usnesením č. 1399 žádost zamítá
3) 13.02.2008: Martin Hyťha podává správní žalobu proti vládě
4) 29.06.2010: Městský soud v Praze usnesení vlády ruší pro nepřezkoumatelnost (č. j. 7 Ca 19/2008)
5) od ledna 2011: jednotlivé správy chráněných krajinných oblastí vydávají usnesení o přerušení řízení s odůvodněním, že žádat o výjimku vůbec není nutné