Námitky Dětí Země byly oprávněné, Ministerstvo životního prostředí se jimi mělo zabývat
Ostrý spor mezi Dětmi Země a Ministerstvem životního prostředí o zákonném způsobu povolování škodlivého zásahu do biotopů a jedinců jedenácti cenných druhů živočichů v trase uvažovaného obchvatu Žebětína u Brna skončil výhrou spolku.
Krajský soud v Brně rozsudkem z 5. prosince 2023 a Nejvyšší správní soud rozsudkem z 28. května 2025 doložily, že všechny tři body jejich žaloby byly důvodné.
„Oba rozsudky nám potvrzují, že Ministerstvo životního prostředí i krajský úřad v Brně při povolení škodlivého zásahu do cenných biotopů obchvatem Žebětína předvedly jakýsi státní nihilismus, neboť jen opsaly nepodložená obecná tvrzení města Brna o údajném veřejnému zájmu na jeho výstavbě a navíc naše odborné a právní námitky v odvolání byly smeteny floskulemi,“ říká s uspokojením předseda Dětí Země Miroslav Patrik.
Krajský soud v Brně na základě žaloby Dětí Země z května 2022 zrušil v prosinci 2023 rozhodnutí Ministerstva životního prostředí z března 2022 i rozhodnutí krajského úřadu v Brně z května 2021 o povolení škodlivého zásahu do biotopů 11 zvláště chráněných druhů živočichů uvažovaným obchvatem Žebětína u Brna.
Nejvyšší správní soud nyní postup soudu ve všem potvrdil. Obchvat navíc v lednu 2022 ztratil územní rozhodnutí.
„Pokud v trase východního obchvatu Žebětína byla například z obojživelníků nalezena rosnička zelená či ropucha obecná, z plazů užovka obojková, z ptáků ťuhýk obecný a ze savců vydra říční, tak krajský úřad i ministerstvo měly podle soudů přesvědčivě doložit, v čem spočívá veřejný zájem této stavby, který musí převažovat nad ochranou jejich biotopů, a proč není reálné jiné řešení, třeba bez realizace obchvatu,“ vysvětluje dále Patrik.
Podle obou soudů se ministerstvo také řádně nezabývalo návrhem Dětí Země změnit tři podmínky, tzn. aby se speciální traviny vysadily co nejdříve, aby se migrace obojživelníků sledovala již od zprovoznění stavby a aby byl upřesněný plán kontrol krajským úřadem, takže bude zřejmé, kdy, kde a co bude na staveništi kontrolovat.
Úřady se také nezabývaly jejich návrhem, aby jako kompenzace byly na tělese nové silnice vysázeny keře.
Trasu obchvatu Žebětína v rámci připomínkování územního plánu odmítá i část jeho obyvatel, kteří byli se svými námitkami úspěšní již v územním řízení, neboť bylo v únoru 2022 zastaveno.
Dalším kritikem stavby je místní spolek s názvem Hostislav – společně pro Žebětín, z. s., který vznikl v listopadu 2020 a který občanům poskytuje rady a pomoc nejen o prosazované trase obchvatu, ale například i o plánu na umístění blízké rozvojové plochy.
Děti Země za poslední rok a půl vyhrály nad ministerstvem pět soudních sporů o povolování škodlivých zásahů těchto pěti staveb do cenných biotopů: obchvat Žebětína v prosinci 2023, což bylo potvrzeno v květnu 2025, obchvat Břeclavi silnicí I/55 v červnu 2024, obchvat Třebíče silnicí I/23 v srpnu 2024, Vodní dílo Nové Mlýny v říjnu 2024 a obchvat Podlesí silnicí I/43 v dubnu 2025.
„Brněnský soud nyní řeší tři naše žaloby proti škodlivému zásahu křižovatky u Kuřimi na silnici I/43 a přístavů ve Veselí nad Moravou a v Hodoníně,“ popisuje Patrik další soudní řízení proti Ministerstvu životního prostředí.
* * * * * * * * * * * * *
I. Průběh správního a soudního řízení o povolení škodlivého zásahu do biotopů 11 zvláště chráněných druhů živočichů plánovanou stavbou „Východní obchvat Žebětína I. etapa“
11.11.2020 = SM Brno zasílá žádost o povolení škodlivého zásahu
27.11.2020 = KÚ v Brně oznamuje zahájení řízení
25.01.2021 = SM Brno žádost doplňuje
21.05.2021 = KÚ v Brně povoluje škodlivý zásah se 16 podmínkami
16.06.2021 = Děti Země zasílají blanketní odvolání
20.08.2021 = Děti Země zasílají doplněné odvolání o důvody
31.03.2022 = Ministerstvo životního prostředí odvolání Dětí Země zamítá
30.05.2022 = Děti Země zasílají správní žalobu
05.12.2023 = Krajský soud v Brně rozhodnutí MŽP i KÚ v Brně ruší (spis. zn. 31 A 68/2022)
18.12.2023 = Ministerstvo životního prostředí zasílá kasační stížnost
28.05.2025 = Nejvyšší správní soud kasační stížnost MŽP zamítá (spis. zn. 6 As 355/2023)
II. Průběh řízení o umístění stavby „Východní obchvat Žebětína I. etapa“
07.02.2020 = SM Brno zasílá žádost o vydání územního rozhodnutí
27.04.2020 = SM Brno žádost doplňuje
04.05.2020 = ÚMČ Brno-Žebětín oznamuje zahájení řízení
05.02.2021 = ÚMČ Brno-Žebětín vydává územní rozhodnutí
23.03.2021 = osm fyzických osob zasílá odvolání
13.01.2022 = SM Brno stahuje žádost o vydání územního rozhodnutí
21.01.2022 = MM Brno územní rozhodnutí ruší a řízení zastavuje
III. Výtah z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 As 355/2023 – 41 o zamítnutí kasační stížnosti Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 5. 2023 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2023, č. j. 31 A 68/2022 – 172 o zrušení povolení škodlivého zásahu do biotopů a jedinců 11 zvláště chráněných druhů živočichů záměrem „Východní obchvat Žebětína I. etapa“
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 As 355/2023 – 41 uvádí mj. toto:
„[23] (...) Úkolem žadatele o výjimku z ochrany zvláště chráněných druhů a potažmo orgánů ochrany přírody posuzujících tuto žádost je identifikovat, zda a jaké veřejné zájmy mají být posuzovaným záměrem uspokojovány. Správní orgány pak musí zhodnotit význam a intenzitu takových veřejných zájmů a poměřit je s konkurenčním zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Jsou přitom povinny zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti....
[24] Nemohou se tedy spokojit s pouhými tvrzeními žadatele, ale musí mít okolnosti týkající se veřejného zájmu, který má podle žadatele převážit nad zájmy ochrany zvláště chráněných druhů, důkazně podloženy...
Ne každý obchvat musí přinést významné snížení negativních vlivů dopravy v zastavěném území (např. nemusí na sebe navázat většinu či nejškodlivější část dopravy, popř. dopravní zatížení intravilánu nemusí být takové, aby podstatně ovlivňovalo bezpečnost provozu či veřejné zdraví), výsledek bude vždy záviset na konkrétních podmínkách v řešeném území.
Bez popisu konkrétní situace v území a alespoň rámcové znalosti intenzity dopravního zatížení a trasování dopravy tedy nelze hovořit o imanentním (automatickém) přínosu obchvatu, nehledě na to, že nic takového ani v reakci na odvolací námitky stěžovatel v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl.
[27] (...) Intenzita a příčiny existujícího problému v podobě ohrožujícího dopravního zatížení také může být natolik evidentní a známá, že postačí namísto dopravních a hlukových studií vyjít např. z běžných listinných důkazů, jako jsou vyjádření dotčených orgánů, popis situace územně samosprávným celkem v odůvodnění územně plánovací dokumentace, důvěryhodné mediální výstupy apod.
I v takovém případě je však povinností orgánů ochrany přírody, obzvláště jsou-li konfrontovány s odpovídajícími námitkami, aby východiska pro svou skutkovou úvahu o prokázání veřejného zájmu, jemuž má ochrana zvláště chráněných druhů ustoupit, označily. V opačném případě je jejich rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, třebaže počet dotčených zvláště chráněných druhů není vysoký a intenzita tohoto dotčení je spíše nízká (nikoliv však nulová).
Shora popsaný test proporcionality zásahu do zájmu na ochraně zvláště chráněných druhů totiž bez identifikace protichůdných veřejných zájmů a jejich alespoň rámcové kvantifikace nelze provést.
[30] (...) Žalobce přitom uplatnil řadu relevantních námitek, které vůbec nejsou formální, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž zcela přiléhavě poukazují na to, že z obsahu prvostupňového rozhodnutí nelze zjistit, zda a čím stavebník v řízení prokázal potřebnost realizace záměru pro uspokojení konkrétních veřejných zájmů, jež by svým významem v konkrétních podmínkách tohoto případu převážily nad zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů. Upozorňuje tedy na to, že orgán ochrany přírody se v této otázce posouzení žádosti věnoval pouze formálně...
[32] Povinnost správního orgánu řádně zdůvodnit výrok svého rozhodnutí znamená, že správní soudy nemohou akceptovat, jestliže žalovaný důvody, proč nevyhověl odvolacím námitkám, sdělí poprvé až ve vyjádření k žalobě...
V kasační stížnosti k jednotlivým návrhům žalobce na úpravu či doplnění podmínek prvostupňového rozhodnutí stěžovatel předkládá důvody, proč ten který návrh není způsobilý přispět k ochraně zvláště chráněných druhů, jichž se vydaná výjimka týká.
Rozhodující však je, že v napadeném rozhodnutí se žádné takové vysvětlení ani náznakem nenachází a prvostupňové rozhodnutí je (s ohledem na časovou souslednost zcela logicky) také nenabízí...
Stěžovatel tak nemůže očekávat, že se Nejvyšší správní soud bude věcně zabývat nově uplatněnými argumenty, které nemají žádný předobraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Závěr krajského soudu, že napadené rozhodnutí žádné vysvětlení, proč nejsou odvolací námitky stran podmínek prvostupňového rozhodnutí důvodné, neobsahuje, stěžovatel reálně nenapadá. Napadený rozsudek podle Nejvyššího správního soudu zcela správně napadené rozhodnutí v této otázce vyhodnotil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[33] Důvodná není ani námitka stěžovatele, že orgánům ochrany přírody nepřísluší posuzovat, zda (ne)existují jiné varianty uspokojivého řešení, a to včetně nulové varianty...
[34] Judikatura správních soudů sice dovodila, že tato podmínka nemusí být znovu posuzována tehdy, je-li výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny požadována v souvislosti se záměrem, který již prošel hodnocením vlivů na životní prostředí, v němž bylo komplexně posouzeno, zda neexistuje jiné, šetrnější řešení. Jednalo by se totiž ve své podstatě o duplicitní posouzení, takže postačí vyjít z již dříve vydaných rozhodnutí správního orgánu odpovědného za posouzení vlivů na životní prostředí.
To ovšem neznamená, že by v případech, jako je tento, kdy záměr žádným posouzením vlivů na životní prostředí v předchozích stupních přípravy neprošel (...), bylo možné zákonem vyžadovanou úvahu, jež se musí opírat o řádně zjištěný skutkový stav, vypustit zcela...
[40] (...) I když určitá opatření stavebník realizuje prostřednictvím biologického dozoru, má orgán ochrany přírody kontroly načasovat např. tak, aby ověřil, zda opatření byla řádně realizována v období, kdy je jejich realizace pro živočichy klíčová.
[43] Prvostupňové rozhodnutí tudíž vůbec nevymezuje, jakým způsobem bude kontrolu provádět orgán ochrany přírody, ale jen obecnou povinnost stavebníka při případné kontrole řádně spolupracovat...“
