Městský soud v Praze dne 19. prosince 2024 na základě žaloby Dětí Země ze srpna 2024 svým rozsudkem spis. zn. 10 A 77/2024 zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy z července 2024, podle něhož Děti Země údajně nejsou účastníky odvolací fáze stavebního řízení pro jedenáct stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták, neboť nejde o navazující řízení, jelikož platnost závazného stanoviska EIA skončila již 22. listopadu 2021 a nové nelze vydat. Soud tato tvrzení ministerstva i ŘSD zamítl jako chybné.
„Městský soud uznal naše argumenty, že nás ministerstvo vyloučilo z odvolací fáze stavebního řízení pro jedenáct stavebních objektů nezákonně, přičemž nepomohla ani demagogická tvrzení Ředitelství silnic a dálnic. Pokud totiž dálnice D4901 z Hulína do Fryštáku prošla úspěšně hodnocením vlivů na životní prostředí i s těmito objekty, takže by bez jejich realizace nešlo zmírnit její škodlivý vliv na okolí, tak neexistence platného souhlasného závazného stanoviska EIA neznamená, že nejde o navazující řízení i s účastí spolků,“ vysvětluje předseda Dětí Země Miroslav Patrik obsah rozsudku, který podle něho může být zásadní i pro jiné případy.
Ministerstvo dopravy nyní musí rozhodnout o odvolání Dětí Země z března 2024 proti vydání stavebního povolení pro jedenáct objektů. Současně může s ŘSD zaslat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
„Soud také upozorňuje, že nelze akceptovat stav, aby se žadatelé o vydání povolení pro svůj záměr mohli účasti spolků v řízeních zbavit tak, že nechají platnost závazného stanoviska EIA propadnout,“ zdůrazňuje dále Patrik.
Podle Dětí Země muselo být zoufalství státu, včetně ŘSD, že se nedaří dálnici D4901 z Hulína do Fryštáku snadno a rychle postavit, tak obrovské, že k použití pestré palety nezákonností i úřední šikany bylo přidáno i nezákonné odpírání účasti Dětí Země a spolku Egeria ve čtyřech stavebních řízeních pro celkem 29 objektů, včetně těchto 11.
Spolky se tak mohly účastnit jen stavebního řízení pro 62 objektů, které navíc bylo v květnu 2024 rozsudkem Nejvyššího správního soudu zrušeno. Bez porušování zákona by se dálnice D4901 asi neobešla.
Děti Země o dálnici D4901 v letech 2010-2024 vyvolaly celkem šest soudních sporů, z nichž čtyři vyhrály, a to v 12/2011 a v 5/2024 o jejím povolení, v 6/2024 o změně jejího umístění a v 12/2024 o jejich účasti při povolení 11 objektů. Prohrály jen dva spory, a to o účasti při povolení 8 objektů a 9 objektů, neboť žaloby zaslaly opožděně.
Dálnice D4901 z Hulína do Fryštáku délky 17,3 km se začala stavět 13. prosince 2021, tj. dvacet let od vydání stanoviska EIA v prosinci 2001. Úsek z Hulína do Martinic délky asi 9,5 km byl uveden do provozu 19. prosince 2024, přičemž zbývající úsek délky asi 7,8 km do Fryštáku má být zprovozněn do června 2024.
Stále totiž chybí pravomocné stavební povolení pro tři objekty k napojení konce dálnice na silnici II/490 z Fryštáku do Zlína.
* * * * * * * * * *
I. Průběh řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták, z něhož byly Děti Země a spolek Egeria nezákonně vylučovány (10/2023-8/2024)
24.10.2023 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá žádost
15.11.2023 = Ministerstvo dopravy veřejnou vyhláškou oznamuje zahájení stavebního řízení
11.12.2023 = Děti Země zasílají podle zákona č. 100/2001 Sb. přihlášku do řízení (i spolek Egeria)
19.12.2023 = Ministerstvo dopravy usnesením vylučuje Děti Země ze stavebního řízení (i spolek Egeria)
08.01.2024 = Děti Země zasílají odvolání proti vyloučení ze stavebního řízení (i spolek Egeria)
11.01.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad žádá Děti Země o zaslání důvodů odvolání jejich vyloučení
29.01.2024 = Děti Země zasílají důvody svého odvolání proti vyloučení ze stavebního řízení (i spolek Egeria)
31.01.2024 = Krajský soud v Brně poprvé ruší podkladové územní rozhodnutí (spis. zn. 31 A 10/2023)
08.02.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad vydává povolení i bez pravomocného územního rozhodnutí
26.02.2024 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá odvolání i s tím, že pravomocné územní rozhodnutí bylo zrušeno
11.03.2024 = Děti Země zasílají přihláškou do řízení i odvolání proti stavebnímu povolení (i spolek Egeria)
21.05.2024 = Nejvyšší správní soud ruší rozsudek Krajského soudu v Brně (spis. zn. 8 As 55/2024)
12.06.2024 = Krajský soud v Brně podruhé ruší podkladové územní rozhodnutí (spis. zn. 31 A 10/2023)
17.06.2024 = Děti Země zasílají vyjádření k odvolání ŘSD s tím, že pravomocné územní rozhodnutí je zrušeno
03.07.2024 = Ředitelství silnic a dálnic stahuje své odvolání
04.07.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad vydává pravomocné stavební povolení, ačkoliv pro 8 SO z celkových 11 SO od 12.06.2024 chybí pravomocné územní rozhodnutí, neboť bylo soudem zrušeno
16.07.2024 = Ministerstvo dopravy odvolání Dětí Země a spolku Egeria proti vydání stavebního povolení zamítá, neboť nejde o navazující řízení, jelikož závazné stanovisko EIA je od 22.11.2021 neplatné
17.07.2024 = Děti Země zasílají ministru Martinu Kupkovi stížnost proti nečinnosti délky 3,5 měsíců vydat rozhodnutí o jejich doplněném odvolání z 29.01.2024 proti usnesení o jejich vyloučení ze stavebního řízení
05.08.2024 = ministr Martin Kupka po nečinnosti 4 měsíců ruší usnesení Ministerstva dopravy o vyloučení Dětí Země a spolku Egeria ze stavebního řízení, neboť Ministerstvo dopravy již 16.07.24 rozhodlo, že jejich odvolání proti stavebnímu povolení jsou nepřípustná, jelikož nejde o navazující řízení
21.11.2024 = Ministerstvo dopravy sděluje spolku Egeria, že nebude zahajovat přezkumné řízení o zákonnosti stavebního povolení pro 8 SO z celkových 11 SO, neboť DESÚ v době jeho vydání dne 08.02.2024 nevěděl, že Krajský soudem v Brně dne 31.01.2024 pravomocné územní rozhodnutí bylo zrušeno (pravomocnost rozsudku je z 07.02.2024): jde ale o nepravdivé tvrzení, neboť to DESÚ věděl z odvolání ŘSD i z vyjádření obou spolků
II. Průběh soudního řízení o zákonnosti rozhodnutí Ministerstva dopravy o přípustnosti účasti Dětí Země v odvolací fázi v řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták (8/2024 až 12/2024)
23.08.2024 = Děti Země zasílají žalobu proti zamítnutí se účastnit odvolací fáze řízení (spis. zn. 10 A 77/2024)
25.09.2024 = Ministerstvo dopravy zasílá vyjádření k žalobě
16.10.2024 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá vyjádření k žalobě
19.12.2024 = Městský soud v Praze ruší rozhodnutí MD o nepřípustnosti odvolání Dětí Země proti stavebnímu povolení, neboť měly být účastníky řízení, jelikož těchto 11 SO úspěšně prošlo procesem EIA jako součást D49
* * * * * * * * * *
Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 19. 12. 2024, spis. zn. 10 A 77/2024 mj. uvádí toto:
„1. Podstatou věci je spor o to, zda řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení (stavebnice) o stavební povolení pro stavbu Dálnice D49, stavba 4901 Hulín – Fryšták v rozsahu 11 stavebních objektů je navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb (..., a zda tedy žalobce měl být účastníkem tohoto řízení s ohledem na to, že k záměru stavby Dálnice D49, stavba 4901 Hulín – Fryšták vydalo Ministerstvo životního prostřední 22. 11. 2016 závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí...
23. (...) je zcela nereálné nahlížet na povolované objekty izolovaně a ignorovat skutečnost, že jsou koncipovány jako integrální součást plánované dálnice D49. Opačný přístup by otevřel dveře tzv. salámové metodě, kterou podrobně popsal NSS v rozsudku 1 As 236/2018.
26. (...) V posuzované věci však nešlo o drobné součásti záměru, které by neměly žádný vliv na životní prostředí, ale o stavební objekty, které byly významné pro dopady záměru jako celku na životní prostředí a které byly součástí tohoto celkového posouzení: protihlukové stěny byly osazeny proto, aby byly dodrženy hlukové limity v obytných částech obce, které by jinak nebyly splněny; ORL jsou nepostradatelným havarijním zařízením, které chrání povrchové i podzemní vody, včetně významného krajinného prvku; u mimoúrovňové křižovatky je pak vliv na životní prostředí nabíledni.
27. V nynější věci jsou všechna stavební povolení na dotčené objekty (...) nezbytná k realizaci záměru D49, která by bez nich nemohla být provozována kvůli podmínkám ochrany životního prostředí (protihlukové stěny, ORL), případně v plném rozsahu ani technicky (mimoúrovňová křižovatka)...
28. Předestřený výklad podporuje také Aarhuská úmluva coby interpretační vodítko vnitrostátních právních předpisů (nález Ústavního soudu IV. ÚS 3572/14, N 185/79 SbNU 97 z 13. 10. 2015)...
29. Zájem na zajištění účasti dotčené veřejnosti ve všech navazujících řízeních je v nynější věci o to silnější, že veřejnost neměla možnost účastnit se procesu posuzování vlivů na životní prostředí před vydáním prioritního stanoviska v roce 2016, neboť § 23a zákona EIA vylučoval standardní proces posuzování, včetně zapojení veřejnosti.
Ústavní soud v nálezech Pl. ÚS 44/18 a Pl. ÚS 7/23 shledal tuto právní úpravu ústavně konformní jednak s poukazem na právo veřejnosti bránit se proti navazujícím rozhodnutím jak ve správním řízení, tak následně správní žalobou, jednak s poukazem na výjimečnou povahu a časovou omezenost posuzované právní úpravy.
30. Právě proto soud nakonec podotýká, že na účastenství spolků v navazujících řízeních nemá žádný vliv případné uplynutí platnosti stanoviska EIA... To by však vedlo k absurdním důsledkům, že by pochybení správních orgánů nebo stavebníka, kvůli nimž nebyla včas vydána všechna navazující rozhodnutí, šlo k tíži dotčené veřejnosti a v konečném důsledku i životního prostředí. Navíc by se tak v případě prioritního stanoviska EIA dala účast veřejnosti takřka úplně vyloučit, což by nebylo v souladu ani s Aarhuskou úmluvou, ani s citovanými nálezy Ústavního soudu.
31. Soud shledal, že povolované objekty tvoří nedílnou součást záměru úseku dálnice D49, který podléhal posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, a jejich povolení je nezbytné k realizaci i provozování tohoto úseku dálnice.
Právě existence (mimo jiné) těchto objektů představovala podmínky pro udělení kladného prioritního stanoviska EIA, proto je povolovací řízení o nich – s ohledem na účel zákona EIA, včetně jeho eurokonformního výkladu – navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona EIA, a jehož účastníkem žalobce byl.“
