Den bez aut v ČR - 22. září 2005

Cenový šok po hurikánu Katrina, během nějž se ropa vyšplhala až k sedmdesáti dolarům za barel, znova prokázal závislost globální ekonomiky na tomto neobnovitelném zdroji. Protentokrát jsme patrně již z nejhoršího venku. To však neznamená, že si můžeme oddechnout jednou pro vždy.

Naopak – letos vypracované studie objednané americkou a francouzskou vládou prognózují příchod ropného zlomu nejpozději do dvaceti let. Nevyhnutelnost ropného zlomu již přiznávají také představitelé některých těžařských koncernů, například ředitel společnosti Chevron David O`Reilly.

Pojem "ropný zlom" označuje situaci, v níž klesající těžba z vyčerpaných nalezišť již nebude schopna krýt vzrůstající celosvětovou poptávku. Ačkoliv během posledních dvaceti let došlo k prudkému rozvoji metod geologického průzkumu, který nyní zahrnuje i satelitní a seizmické technologie, od konce šedesátých let dvacátého století se nepodařilo objevit žádné nové vydatné ložisko ropy. Nestane-li se tedy zázrak, stávající zásoby černého zlata nám již brzy nebudou stačit.

Tento stav sebou přinese trvalé zvýšení cen ropy, od nějž si již nepomůžeme. Kromě enormní spotřeby v USA a o něco menší v Evropě jsou dalším rizikem některé rozvojové země. Zejména rozvoj individuální automobilové dopravy v Číně může příchod ropného zlomu výrazně urychlit.

Francouzská vládní studie s názvem "Ropný průmysl 2004" předpokládá, že k ropnému zlomu dojde před rokem 2013, konzervativnější odhad prezentovaný v americké studii hovoří o roce 2020. Autoři druhého textu však také odhadují, že bohatá americká společnost bude k překonání důsledků této události potřebovat nejméně deset let intenzivní práce a investice v řádu biliónů dolarů.

Česká vláda již podnikla některé kroky k diverzifikaci paliv sloužících k pohonu motorových vozidel. Například jedna ze studií prokázala, že vybudování sítě pětadvaceti stanic na produkci a úpravu bioplynu by mohlo stát dvě až pět miliard korun. Výroba methylesteru ze semene řepky olejné dokonce již získává dotace z ministerstva zemědělství. S ohledem na obě studie zpracované letos ve vyspělých západních zemích je však třeba říci, že dosavadní úsilí i investice věnované tomuto problému jsou prozatím nedostatečné.

Je proto nutné upozornit na skutečnost, že podle vládního programu z roku 2000 měl český stát ročně investovat do výstavby dálnic sto miliard korun. Tento ambiciózní investiční plán se v současnosti daří realizovat jen zhruba z poloviny, ale i tak jde o obrovské prostředky. Během deseti až patnácti let se tedy můžeme dožít paradoxní situace: budeme mít čerstvě vybudovanou dálniční síť, avšak s ohledem na aktuální cenu a dostupnost pohonných hmot naprosto předimenzovanou. Půjde o mnoho úseků dálnic s mizivou dopravní intenzitou. Program snížení závislosti dopravy na ropných produktech pak bude dokončován ve spěchu, nedostatku a pravděpodobně s mnoha omyly. To vše nicméně není nutné, jestliže najdeme odvahu připravovat potřebné změny v dopravě již dnes.

Pokud se nemáme domnívat, že vlády Francie a USA naslouchají jakémusi sboru ekošílenců, přišel čas přehodnotit stávající vládní dopravní politiku. Začneme-li skutečně včas podporovat úspory v dopravě, především rozvojem veřejné hromadné dopravy, a diverzifikaci pohonných hmot, můžeme nadcházející ropný zlom zvládnout bez větších otřesů.

Takže prosím: nechme programově alespoň 22. září auto doma, jak nás nabádají Děti Země. Ukažme, že víme, kolik uhodilo.

Karel Dolejší