Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika k ozdravnému balíčku bez škrtání do dopravních sítí, který vyšel v časopise A2 (06.06.2023).


Česká vláda představila v polovině května takzvaný ozdravný balíček, obsahující téměř šedesát úsporných opatření, díky nimž se má příští rok ušetřit asi devadesát čtyři miliard korun. Z jeho obsahu je bohužel zřejmé, že důraz na ochranu životního prostředí nehrál při jeho sestavování výraznější roli.

Životní prostředí se tak může zlepšit jen zčásti. Vláda chce například zvednout poplatky za těžbu uhlí a nerostů, což povede k účinnějšímu využívání nerostných surovin. I zde by ale mohla být důraznější.

Kabinet Petra Fialy sice chce spotřební daň z motorové nafty a z benzínu vrátit na úroveň před únorem 2022, ale poplatek mohl navýšit ještě víc. Po deseti letech stagnace se také zdražují dálniční známky, ovšem mýtné pro nákladní automobily mohlo být klidně dvojnásobné.

A jaká jsou negativa balíčku? Zvýšenou sazbou DPH se zdraží například i veřejná doprava nebo palivové dříví, třebaže jde o obnovitelný zdroj energie. Změna sazby se negativně promítne do ceny oprav řady výrobků, takže bude výhodnější pořizovat si nové. Naroste rovněž poplatek za odpad, což zčásti nahrává plánům stavět další spalovny, ačkoliv by se množství odpadu mělo snižovat a hledat pro něj další využití.

Otazník také visí nad zrušením dotací Ministerstva průmyslu a obchodu, neboť není jasné, kdo a jak bude platit poplatky za využívání obnovitelných zdrojů energie a ani zda nějaká podpora vůbec bude. Zároveň nevíme, jestli se změny v dotacích dotknou projektů na ochranu klimatu a na podporu ekologického zemědělství.

Jednou z oblastí, kde se neškrtalo, jsou investice do betonování krajiny, respektive do výstavby a údržby dopravních sítí. Tyto výdaje jsou totiž nedotknutelné, i když je účelnost řady staveb sporná, jak dokládají zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu.

V letech 2018 až 2020 stát do dopravních sítí investoval průměrně osmdesát dva miliard korun a v dalších třech letech to má být dokonce sto třicet šest miliard korun, tj. o šedesát pět procent více. Letos se mluví o částce sto padesát jedna miliard. Právě zde by tedy mohl být značný prostor pro vládní úspory.

Ministerstvo dopravy by mohlo například začít šetřit na Ředitelství vodních cest ČR. Agenda tohoto úřadu sice stojí jen přes miliardu korun za rok, ale v plánu jsou naprosto zbytečné investice.

Stát totiž chce přibližně za jedenáct miliard korun kanalizovat Labe od státní hranice až do Pardubic, přičemž jen za přípravu jezu u Děčína a plavebního kanálu u Přelouče se za posledních dvacet let utratilo téměř sedm set milionů korun. Proces povolování je přitom stále na začátku. Ředitelství vodních cest by možná bylo nejlepší zrušit, jak se o tom uvažovalo v letech 2012–2013, tedy v období, kdy byl Zbyněk Stanjura krátce ministrem dopravy.

Ozdravný balíček ve výsledku vyznívá jako pouhý pokus o modernizaci státu, neboť nestojí na ekologických, sociálních a ekonomických pilířích ani na žádné skutečně smělé vizi. Šance snížit státní dluh a současně ekonomickými nástroji posílit ochranu životního prostředí byla jednoznačně promarněna. Nezodpovědné vládní škrty tak ohrožují společenskou soudržnost, ekologické přežití i demokracii.