-
- - Hlavní stránka Pro novináře Pro příznivce Kontakt Rozšířěné vyhledávání -
-
logo Děti Země -
Programy Dětí Země
PROGRAM - Doprava
PROGRAM - Příroda
PROGRAM - Věc veřejná
- Pobočky Dětí Země
- Publikace Dětí Země
- O organizaci Děti Země
Kalendář akcí
www.detizeme.cz > Basic Information in EnglishDeutsch
OK

Mimořádné události na environmentální scéně

21. února 2012
[Česká republika]

Glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o domnělém eko-terorismu, eko-extrémismu a eko-vyděračství v českých luzích a hájích, která vyšla v časopise Hnutí DUHA Sedmá generace č. 1/2012 dne 21.02.2012.

* * * * * * * * * *

Šíří extrémní názory, terorizují obyvatele, bezostyšně si říkají o výpalné a ještě je platíme z vlastních daní. Existují vůbec horší stvoření než ekologičtí aktivisté?

Zdálo by se, že demokratické myšlení by se mohlo po dvaceti letech od revoluce prosadit natolik, že by nás některé antidemokratické projevy neměly znepokojovat. Bohužel, pořád je hodně co dohánět. Pokud například proslulý dopis Václava Havla z dubna 1975 adresovaný tehdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi vyvolal společenskou ostrakizaci jeho autora, pak dnes je podobně nepřátelsky vnímán pouhý veřejný projev občanské neposlušnosti nebo účast ve správním řízení. Velká část veřejnosti považuje tyto aktivity rovnou za extremistické či dokonce teroristické. Poslední měsíce nám v tomto ohledu opět přinesly několik názorných příkladů.

Když demokracii ohrožují ekoteroristé

„První, co bychom měli udělat, začít boj s ekoterorismem. To začíná tím, že jim ustřihneme přívod peněz. Přestaneme je prostě platit, protože u nás založit sdružení, založit nadaci, založit organizaci, to je strašně jednoduché,“ rozohnil se loni v srpnu při projednávání šumavské kauzy senátor Jaroslav Kubera (ODS) a dodal: „Nepleťme si ekoteroristy s ochránci přírody. Ochránci přírody jsme všichni — co Čech, to zahrádkář.“ Pro přírodu vskutku povzbudivá slova. Kdo jsou ale vlastně ti ekoteroristé?

Pojem ekoterorismus byl u nás poprvé použit patrně někdy mezi listopadem 1990 a únorem 1991, kdy brněnští ochranáři iniciovali akci Špunt!, jejímž cílem bylo „vypuštění“ třetí Novomlýnské nádrže. Adresátem hanlivého označení byl zejména ekolog Mojmír Vlašín. Přitom u hráze nádrže proběhlo jen veřejné shromáždění, které žádalo snížení její hladiny o 65 centimetrů.

Druhým známým „ekoteroristickým“ činem se na konci 90. let stal nákup pozemku umístěného na jedné ze dvou tras plánovaného dálničního obchvatu Plzně. Tehdejší plzeňský radní Marcel Hájek téměř stovku nových majitelů označil za ekoteroristy. Čtyři z nich pak na něj podali žalobu na ochranu osobnosti, avšak soudní spor překvapivě prohráli. Samosoudce Krajského soudu v Plzni Alois Svoboda se totiž ve svém rozsudku z května 2000 rozmáchl a uvedl, že „ekoterorismus je dobovým a místním vyjádřením kritického pohledu na problematiku dálničního obchvatu Plzně“, čímž zřejmě myslel, že ekoteroristou je každý, kdo se k oběma variantám obchvatu nějak veřejně vyjadřuje či se chce účastnit stavebního řízení. Opravdu vynalézavé.

Dnes tak může například zmíněný senátor Kubera bezstarostně perlit výroky typu „Já na rozdíl od pana ministra budu důsledně používat termín ekoterorismus, protože mám na to policejní potvrzení, že to mohu používat, že to není žádná urážka, že to je jenom nadsázka a vyjádření takové skutečnosti, protože boj s terorismem má mnoho příznivců a bojuje se, ale boj s ekoterorismem soustavně prohráváme.“

A jeho spolustraník Antonín Terber mohl v říjnu 2004 v předvolebním inzerátu na stránkách Deníku Litoměřicka (při)tvrdit, že „takové Děti Země jsou typická teroristická organizace“.

Za ekoteroristy jsou tedy navzdory skutečnému významu tohoto pojmu (viz 7.G 4/2007) běžně označováni hlavně ti, kdo se nebojí využívat svých občanských práv a veřejně kritizují zbytečné a nezřídka nezákonné ničení přírody a životního prostředí.

Ekologickým extremistou snadno a rychle

Další propagandistickou nálepkou, kterou při snaze chránit přírodu nezřídka vyfasujete, je „přijatelnější“ pojem extremista. Připomeňme například opakovanou snahu ministerstva vnitra zařazovat některá ekologická sdružení mezi extremistické spolky.

Nejprve tak v lednu 1995 ministerstvo „poctilo“ Děti Země, Greenpeace, Hnutí DUHA a Nadaci Animal S.O.S. Po následné mediální obraně pak v revidované zprávě z května 1995 zůstaly už „jen“ Hnutí DUHA a Nadace Animal S.O.S. O pár let později ministerstvo seznalo, že akcí Československé anarchistické federace se často účastní i členové brněnského Nezávislého ekologického hnutí — NESEHNUTÍ, tudíž toto sdružení zařadilo do zprávy o extremismu za rok 1999.

NESEHNUTÍ si to ovšem nenechalo líbit a po táhlých soudních sporech nakonec muselo ministerstvo zveřejnit tuto omluvu: „Ministerstvo vnitra České republiky se omlouvá Nezávislému ekologickému hnutí (NESEHNUTÍ) za neoprávněné uvedení ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999.“

Vnitro se ale nemá ve zvyku jen tak vzdávat. V čerstvé zprávě o extremismu za třetí čtvrtletí roku 2011 uvedlo v kapitole „2.2 Levicově—extremistická scéna“ mimo jiné toto: „Blokádu na Šumavě formálně zastřešuje Hnutí Duha, účastní se jí zejména osoby angažované v domácí pobočce Greenpeace a dalších environmentálních organizací, zejména Děti Země. (…) během sledovaného období nebyla zaznamenána trestná činnost elementů levicově-extremistické scény, vyjma přestupků v souvislosti s blokádou kácení na Šumavě.“

Po podání žádosti o zaslání důkazů těchto tvrzení nicméně došlo ke „změně“. Vznikla nová kapitola „2.3. Mimořádné události na environmentální scéně“, která téměř doslova opsala původní text. Novinkou je jen věta, že Hnutí DUHA, Greenpeace a Děti Země nejsou extremistické organizace. Ve zprávě o extremismu tak nadále zůstala legální činnost neextremistických občanských sdružení. Franz Kafka s Georgem Orwellem dobře vědí proč.

Milion, dva miliony berou!

O zdejším domnělém ekoterorismu a ekologickém extremismu si v médiích a na internetu můžeme přečíst stohy procítěných příspěvků. Naštěstí tyto virtuální bubliny čas od času někdo záslužně propíchne, nedávno třeba Bedřich Moldan, podle něhož dávat zdejší ekologická hnutí „do jednoho pytle s extremisty skutečně nejde, ostatně nic jako ekoteroristé v Čechách prakticky neexistuje“. Nepochybujme ovšem, že imaginárně tu budou ekoterorizující extremisté řádit i nadále.

Třetím slůvkem do party je ekovyděračství. Občanská sdružení obhajující šetrný přístup k přírodě a životnímu prostředí totiž samozřejmě nedělají nic jiného, než že jen systematicky vymáhají výpalné po ctihodných podnikatelích. Loni v listopadu s tímto obviněním — proneseným při soudním líčení v kauze nezákonného sledování Martina Hyťhy z Dětí Země najatými ex-policisty — mediálně zabodoval prokurista developerské společnosti InterCora Pavel Pelc.

Podle něho měly Děti Země od InterCory údajně vyinkasovat téměř dva miliony korun v souvislosti se stavbou rokycanského Kauflandu. Realita je však nudnější: peníze kompenzující negativní vliv stavby na životní prostředí byly zaslány jedné brněnské nadaci a jsou účelově vázány na cyklostezky.

Děti Země tak stále na svůj první mafiánský milion neúspěšně čekají.

Autor je předsedou Dětí Země.




Vydala pobočka: 

Děti Země - Brno
Körnerova 219/2
Brno (adresa pro doručování pošty); 602 00

Související odkazy: 

časopis Hnutí DUHA Sedmá generace

[zpět] [tisk...]


-
Děti Země deti.zeme@ecn.cz      
  Tyto stránky vznikly díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund Praha
 RSS čtečka | Ropák a Zelená perla | Den bez aut | Tunel Kubačka (dálnice D8) | silnice R 35
-