Odpověď předsedy Dětí Země Miroslava Patrika na článek redaktora Lidových novin Daniela Kaisera (LN, 24.01.2012) o právu angažovaných občanů se účastnit rozhodování úředníků o dálnici D8 přes České středohoří (i kdyby šlo o poslední stavební povolení), která vyšla 10. února 2012 v Lidových novinách.

* * * * * *

Daniel Kaiser se ve svém komentáři rozhořčil nad tím, že část veřejnosti využila svých práv a kritizuje úředníky při schvalování dálnice D8 přes České středohoří. Proč ne. Nelze však používat nepravdivých či nedoložitelných tvrzení, hraničících až s démonizací těchto angažovaných osob. Jelikož některá jeho tvrzení místy připomínají absurdní zprávy Rádia Jerevan, je nutné uvést toto vysvětlení.

Odvolání proti stavebnímu povolení pro dálnici D8 sice podáno bylo, ale není pravdou, že jsou dvě. Není také pravda, že jedno z nich podaly Děti Země nebo Miroslav Patrik. Na úřední desce v Lovosicích se nic takového nedočteme. Autor se tak dopustil zcela zásadní chyby, když nekomentuje reálný svět, ale svůj smyšlený.

Není také pravdou, že to jediné odvolání podal Lubomír Studnička – podala jej Společnost ochránců životního prostředí, jejímž je předsedou. A jelikož existuje presumpce neviny, může své sdružení zastupovat, i když je obžalován z nějakého trestného činu.

Naopak je dobré připomenout, že stavební řízení netrvalo podle zákona dva až tři měsíce, ale měsíců devět, neboť úředníci nevydali svá stanoviska včas. Chybovali a zdržovali. Není dále pravdou, že obě odvolání jsou pozoruhodná. Tuto vlastnost má jen to neexistující. To podané totiž jen standardně namítá, že dálnice D8 se v minulosti povolovala nezákonně.

A závěrečný Kaiserův apel o špatné legislativě, protože dává „stížnostníkům“ možnost cokoliv „blokovat“, stojí také na vodě. Co skutečně chybí, je kvalitní služební zákon jako obrana proti porušování zákonů úřady. Kdo ale zákony neporušuje, jsou občanská sdružení, neboť opakovaně se státem vyhrávají soudní spory.

Kaiser se tak svým článkem o D8 stal jen horkým kandidátem ankety o Žvanivého slimejše.

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země

* * * * *

Daniel Kaiser: Živnost stížnost (LN, 24.01.2012)

Stavba severočeské D8 se dočkala další obstrukce. Stavby dálnic v České republice trvale provázejí dva skandály. Jeden se vyvalil v minulých týdnech zatčením skupiny úředníků na Ředitelství silnic a dálnic (kauza Hala).

Druhý skandál se připomněl koncem minulého týdne, kdy dobíhala odvolací lhůta proti stavebnímu povolení malého úseku na nedostavěných pár kilometrech dálnice D8. Letitá bitva na trase spojující Prahu se severními Čechami a přes ně se severní Evropou tedy pokračuje – odvolání přišla dvě, jedno od tzv. ekologického aktivisty z Litoměřic Lubomíra Studničky, druhé od Dětí Země. Obě jsou pozoruhodná.

Za Dětí Země si stěžoval Miroslav Patrik, jehož si před rokem a půl najal tehdejší ministr dopravy Vít Bárta jako poradce. Bárta jistě nepředpokládal, že by se idealista Patrik tabulkovou odměnou nechal zkorumpovat, byl to spíš pokus o jistou formu sociální adaptace a působení na troublemakera. Pokus se tedy nepovedl.

Druhá stížnost je ještě bizarnější. Podal ji předseda litoměřické Společnosti o-chránců přírody Studnička, jenž zrovna stojí před soudem. Obžaloba ho viní z toho, že vydíral investory zákonem na ochranu přírody a krajiny a své stížnosti stahoval, až když mu investor poslal sponzorský příspěvek čili všimné.

Je nepochopitelné, jak se stát tolik let mohl trpně smiřovat s rolí trouby, jemuž je přisouzeno tahat za kratší konec (díl viny tu ovšem nese i byrokracie), a že ho nevzrušil osud postižených obcí, jejichž obyvatelům otravují život tisíce zbytečných aut, která už dávno mohla jezdit po dálnici. Všichni čekají, že korupční síť, přisátá k dálnicím zevnitř státu, bude po Halovi stržena.

Po změně ale volá i legislativa, která stížnostníkům dává takovou moc blokovat, že stát je může vyřadit, teprve když udělají věc, za niž je lze zavřít.