Glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika nejen o tekutosti a rizikovosti doby plné mediálních a ekologických zvratů, ale také a o anketě Ropák 2010 a Zelená perla 2010, která ve zkráceném znění vyšla v kulturním časopise A2 dne 27.04.2011.

* * * * * *

Náš postmoderní globalizovaný svět je asi vskutku tekutý, jak nás poučuje Zygmund Bauman, neboť hranice mezi realitou, sněním a mystifikací se opravdu rozostřil. Pravdu nám říká politik či novinář? Oba totiž žijí v našem českém dvorečku v symbiózně informačním objetí.

Není proto pak překvapením, že někteří politici jsou herci, neboť přes média rádi tajtrdlíkují. A novináři se stávají detektivy, neboť různé vyšetřovací spisy se stávají často veřejnými. Existuje vůbec nějaká stálost v této neklidné pozdní době?

Přitom je třeba nepochybné, že téměř každý chce být pozitivním hrdinou. Nikdo nechce být za zlosyna či zlodceru v různých zákulisních hrách. Je pak tedy výhodné znát teorii her či teorii chaosu? Anebo je to vlastně jedno, neboť společnost je stejně již příliš riziková, jak tvrdí Ulrich Beck, takže cílem vládnutí je jen zabránit nedozírným katastrofám. Třeba bezpečných jaderných elektráren, i když v knize Atomový stát Roberta Jungka zjistíme, že jde o protimluv.

Držme se proto raději drobných stálic. Příkladem může být v pátek 29. dubna už devatenácté vyhlášení Ropáka roku a autorky či autora Zelené perly. Žhavotekutým kandidátem na první cenu je hlavní hygienik Michael Vít za změkčování hlukových limitů a na druhou cenu bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil, který mj. řekl: „Téma ekologie a ochrany přírody je výsostně pravicové téma, stejně jako sociální politika.“

Vlastně, trocha té tekutosti vůbec nezaškodí.