Zdá se, že mnozí politici využili léta k tomu, aby si připomněli, že brání naše zájmy a že se třeba vypořádají se všemi potížemi při schvalování dálnice D8. A tak se dovídáme, že hlavní překážkou jejího dokončení jsou demokratický režim a angažovaní občané, kteří požadují dodržování zákonů a efektivní státní správu. Co jiného si totiž můžeme myslet o šíření výzvy, aby se občané sdružení v Dětech Země zřekli svého občanského práva na soudní ochranu a své žaloby proti státním úředníkům stáhli? Jak také jinak, když soudní spory vyhrávají, že?

Ale D8 má i psychologickou dimenzi. Stát totiž patnáct let sliboval, že škodlivé vlivy projíždějících aut a kamionů vyřeší rychle, levně a snadno výstavbou dálnice. Ale někteří úředníci a politici už jaksi opomněli, že máme demokracii, která umožňuje občanům mluvit do věcí veřejných, a že D8 se nalézá v chráněném území. Navíc se stát vůči jiným názorům choval značně arogantně, podobně jako papaláši za socialismu. Je pak jen pochopitelné, když se většina občanů nyní cítí obelhána a frustrována, neboť D8 není.

A jak z toho ven? Jednoduše. Za viníka označíme toho, u něhož je prý podezřelé, koho zastupuje, kdo ho platí a proč se angažuje. Prostě opět použít metod, jaké vyzkoušel komunistický režim v honbě proti chartistům a členům nezávislých občanských iniciativ. Dnes jsme na tom ale lépe, neboť nezávislé informace můžeme stále ještě svobodně šířit.

Tato glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika vyšla v časopise A2 dne 1. 9. 2010 v rubrice eskalátor.