Nevládní organizace zaslaly ministrům životního prostředí, zemědělství a průmyslu a obchodu otevřený dopis, ve kterém podpořily přírodě blízkou obnovu těžbou narušených území. Přidaly se tak k vědcům a dalším odborníkům, kteří své stanovisko zveřejnili na podzim.

Přinášíme úplné znění otevřeného dopisu:

Vážený pane ministře,

obracíme se na vás ve věci obnovy území narušeného těžbou nerostných surovin, která se stává naléhavým úkolem v mnoha oblastech České republiky. Domníváme se, že dosud převažující technické rekultivace nejsou právě ideálním řešením tak složitého problému. Chtěli bychom proto podpořit přírodě blízké formy obnovy území po těžbě, které se staly v řadě evropských zemí běžnou alternativou technických rekultivací a představují řešení příznivé ekologicky i ekonomicky.

Technické rekultivace, které vycházejí z právní úpravy, jež dosud nereflektovala nové vědecké poznatky a technologické postupy běžné v zemích s vyspělou úrovní ochrany přírody a krajiny, stojí v současné době veřejné i soukromé rozpočty miliardy korun ročně. Přitom se velmi často jedná o zbytečně vynaložené finanční prostředky, které mohly být ušetřeny nebo využity mnohem účelněji. V řadě případů dochází například ke zcela absurdním situacím, kdy rekultivační firma zlikviduje těžkou technikou samovolně vznikající les vhodného druhového složení a na jeho místě je po nepřiměřeně rozsáhlých a nákladných terénních úpravách vysázen opět les tvořený vyrovnanými řadami dřevin, mnohdy druhově neodpovídajících stanovištním podmínkám. Současná podoba lesnických rekultivací vede obvykle ke vzniku biologicky (a často i lesnicky) nevhodných monokultur. Také technické rekultivace zaměřené na obnovu zemědělského půdního fondu bývají někdy prováděny na místech, kde již není možné získat kvalitní zemědělské pozemky.

Podle našeho názoru se jako vhodná alternativa technických rekultivací jeví tzv. přírodě blízké způsoby obnovy (spontánní sukcese, řízená sukcese, managementové zásahy). S výjimkou poslední jmenované formy, která by se však uplatnila pouze na malé části ploch narušených těžbou, se jedná o formy obnovy, které vyžadují nižší investice. Zato však vedou ke vzniku biologicky hodnotných ekosystémů, poskytují útočiště mnoha druhům vzácných a zvláště chráněných organismů a často zvyšují i estetickou hodnotu krajiny. Navíc jejich realizace nabízí pracovní příležitosti pro vysokoškolsky vzdělané odborníky, což by mohlo přispět k žádoucí změně věkové a vzdělanostní struktury obyvatelstva v těžbou postižených regionech, jako jsou severozápadní Čechy nebo Moravskoslezský kraj.

Při své činnosti se často setkáváme s problematikou těžby nerostných surovin a následné obnovy krajiny. Bohužel musíme konstatovat, že právě účinné prosazování vhodných a současným vědeckým poznatkům odpovídajících způsobů rekultivace bývá v rozhodovacích procesech o těžbě surovin opomíjeno. Víme, že se v České republice musejí některé nerostné suroviny těžit a že to vždy přináší jistá rizika pro ochranu přírody a životního prostředí. Pokud je však těžba nutná, nabízí se využití přírodě blízkých způsobů obnovy jako vhodná alternativa, resp. kompenzace, která pomůže lepšímu začlenění opuštěných těžebních prostorů do krajiny.

Vzhledem k ekologické i ekonomické výhodnosti přírodě blízkých forem obnovy těžbou narušeného území, existuje poměrně velká shoda názorů na podstatné zvýšení jejich podílu při provádění rekultivací mezi nevládními organizacemi, úředníky státní správy a samosprávy, akademickou sférou i řadou těžebních a rekultivačních firem. Proto jsme se také rozhodli podpořit „Stanovisko vědců a dalších odborných pracovníků k problematice obnovy těžbou narušených území“ (celý text včetně seznamu signatářů je k dispozici na www.calla.cz/piskovny/stanovisko) a vyjádřit tímto způsobem souhlas s jeho požadavky. O důležitosti problematiky svědčí mimo jiné i fakt, že stanovisko během krátké doby od jeho zveřejnění podpořilo (kromě jeho osmi autorů) dalších 235 biologů, geologů, geografů a jiných přírodovědců.
Věříme, že uvedení těchto požadavků do praxe přispěje k udržitelnému využívání přírodních zdrojů nerostných surovin v České republice a výrazně zmírní vliv těžby na přírodu a krajinu.

S pozdravem

RNDr. Jiří Řehounek, Calla – Sdružení pro záchranu prostředí
Mgr. Tomáš Gremlica, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.
Ing. Petr Hesoun, Hamerský potok o. s.

Ke znění dopisu se dále připojují tyto neziskové organizace: ALKA Wildlife, o. p. s., Mgr. Lukáš Poledník, Ph.D.; Arnika, Ing. Jana Vitnerová; Asperula o. s., Zdeněk Hefka; Čmelák – Společnost přátel přírody, Mgr. Jan Korytář; Děti Země, RNDr. Miroslav Patrik; Ekowatt, Ing. Jiří Beranovský, Ph.D., MBA; Greenpeace ČR, Jan Rovenský; Hnutí DUHA – Přátelé Země ČR, Mgr. Petr Machálek; JARO Jaroměř, David Číp; o. s. Kořeny, Ing. Jana Doležalová; N. O. S. – Nepomucký ornitologický spolek, o. s., Václav Kovář; Občanské sdružení – ELATER, Josef Mertlik; Přátelé přírody, o. p. s., Ing. Marian Páleník; ROSA – společnost pro ekologické informace a aktivity, Mgr. Josef Kadubec; Sagittaria – Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Mgr. Michal Krátký; o. s. Via Natura, Ing. Alena Hýlová; Východočeská pobočka České společnosti ornitologické, Mgr. Martin Fejfar; Zelený kruh – asociace ekologických organizací, PhDr. Kateřina Ptáčková; ZO ČSOP Orlice, Ing. Adam Záruba