Proč české úřady straší ekology likvidačními žalobami

Ministerstvo dopravy varuje: blokování stavby dálnice může způsobit smrt neziskovky. Autorem hrozivého vzkazu je náměstek Jiří Hodač – tento důležitý úředník před pár dny oznámil, že ministerstvo si chce došlápnout na občanská sdružení, která už léta podávají nejrůznější námitky při schvalování zdejších dopravních staveb. Pokud prý nespokojenci způsobí zdržení, nebo dokonce zastavení stavby, bude ministerstvo vymáhat soudně miliony, o které podle náměstka stát kvůli tomu přichází. Může být taková žaloba úspěšná? A proč s tou hrozbou přichází erár právě teď?

Od toho jsem tady já

„Pokud prokážeme, že ti lidé věděli, že svými kroky nemohli situaci změnit, a přece je podnikli, pak je naše šance uspět veliká,“ usmívá se náměstek Hodač ve své pražské kanceláři. Předminulý týden mluvil v médiích o tom, že žaloby by se mohly týkat už dokončeného obchvatu kolem Plzně a plánované stavby dálnice přes České středohoří, kterou dnes komplikuje několik stížností Dětí Země (například proti tomu, že neexistuje havarijní plán nebo že stavbaři nehodlají přerušit práce v době, kdy se tamní chránění živočichové rozmnožují). Teď už ale Hodač konkrétní být nechce a odmítá prozradit i to, jak chce prokázat onen zlý úmysl zdržovat. „Zadali jsme rozbor právníkům a zveřejníme to, až přijde čas,“ říká Hodač a bez zábran se obrací k telefonu, přes nějž shání novou baterii do svého auta.

Na koho a za co si tedy chce státní moc posvítit? Tuto otázku je svolná řešit alespoň tisková mluvčí státního podniku Ředitelství silnic a dálnic Martina Vápeníková, která posílá seznam čtrnácti podezřelých organizací. Dozvídáme se například, že sdružení Děti Země mělo před sedmi lety o tři měsíce zdržet stavbu průzkumné štoly tunelu v kopci Valík u Plzně, protože se domáhalo účasti při posuzování rizika stavby pro okolní přírodu. Úředníci ministerstva životního prostředí ekologům sice účast zamítli, ale během rozhodování v projektu objevili pár nesrovnalostí a začátek stavby o zhruba sto dní posunuli. Proč to silničáři dávají za vinu jen ekologům a proč si vybrali právě tento případ, Vápeníková říct nechce, aby před případným soudem neprozradila trumfy. A podobné to je i u jiných spolků, které si firma vzala na mušku. Třeba Sdružení na ochranu dravců a sov z Prahy údajně v roce 2005 na dva měsíce zbrzdilo budování tunelu v Komořanech, protože upozornilo úřady na únik znečištěné vody ze stavby do místního potoka. Úředníci pak silničáře donutili k nápravě, takže obvinění ochránců dravců z „bezdůvodné“ stížnosti je tady trochu sporné.

„To je docela vážné obvinění,“ říká k výhradám betonářů šéf sdružení Petr Kolomazník. „Já u toho potoka bydlím, tak mi přišlo normální, že si ohlídám, co se tam děje.“ Zachoval by se dnes jinak? „Ne. Vždyť to nedává smysl. Proč chtějí postihovat toho, kdo na problém upozornil, a ne toho, kdo ho způsobil?“ Vypadá to jako správná otázka, nicméně případný úspěch státu v procesu o slibované mnohamilionové odškodné by spolehlivě zlikvidoval nejen ochránce sov, ale i větší Děti Země. „Platit cokoli nad sto tisíc by pro nás bylo smrtící,“ říká jejich předseda Miroslav Patrik (organizace má roční rozpočet necelý milion korun, téměř vše je z grantů a volných peněz je k dispozici jen pár desítek tisíc). Patrik zároveň rozhodně odmítá, že by současná odvolání v kauze Českého středohoří stáhl. „Na odvolání má každý účastník správního řízení právo. Chtějí nás prostě zastrašit,“ říká Patrik. Jeho bývalý kolega Jan Rovenský, který podával odvolání v kauze Valík, k tomu ještě připomíná, že o zbytečném zdržování nemůže být řeč. „Když později soud stavbu přes Valík povolil, vzdali jsme to, i když jsme mohli po kouskách všechno protahovat až do roku 2010.“

Snahy ministerstva vidí rezervovaně i právníci. Pavel Doucha z Ekologického právního servisu považuje záměr ministerstva dopravy občanská sdružení žalovat o náhradu škody za „absolutní nesmysl“. A podobně jednoznačně to vnímá i vedoucí katedry správního práva na pražské právnické fakultě Vladimír Vopálka. „Odvolat se nebo se pokoušet zapojit do správního řízení může každý a nemůže být za to žalován,“ říká Vopálka.

Potíž je v tom, že v Česku soudy rozhodují velmi nevyzpytatelně a jejich názory na stejnou věc se často diametrálně liší. Například advokát Pavel Švácha, který se specializuje na vymáhání škod, vidí šance ministerstva v případném procesu jako reálné.

Jeho kolegové připomínají ještě jednu věc. Pavel Doucha tvrdí, že za zdržování mohou spíš investoři a úředníci povolující podobné stavby. „Námitky veřejnosti jsou zpočátku obvykle ignorovány.“ Později se to vymstí všem: kdyby se připomínky řešily preventivně, bylo by všechno mnohem rychlejší. „Jenže úředníci zatím neumějí lidem naslouchat,“ říká Doucha. Vladimír Vopálka to chápe – stát chce mít co nejmenší potíže a někteří „extrémní úředníci“ se pokoušejí postavit občanské iniciativy na okraj. „Ale současný evropský trend je spíše opačný,“ připomíná právník.

Náměstek Hodač to nebere, protože prý ví „o dvou úspěšných žalobách státu na neziskovky ve Francii“, ale detaily nechce zveřejnit. Jenže ani oslovení specialisté o podobném případu v Evropě neslyšeli. A obratem přidávají svůj pohled: ministerstvo chce svým čerstvým útokem zakrýt průšvih, který se na ně valí. Ohrožena je prý možnost čerpání evropských peněz na takzvaný operační program Doprava, který má na starosti právě Hodač. Náměstek sice tvrdí, že je všechno v pořádku, ale letní zpráva Evropské komise ukazuje, že Brusel má k programu vážné výhrady, zčásti postavené právě na stížnostech českých nevládek. „Peníze z Unie se v Česku rozdělují všude tam, kde se podaří získat stavební povolení, byť by šlo o kousek dálnice, který končí někde v poli. Takové hospodaření se nám ani Unii nelíbí,“ říká Pavel Doucha.