Byl jsem redakcí Přerovského zpravodaje požádán, abych napsal příspěvek o dřevinách, které původně rostly ve
středním Polabí. Druhové složení místních lesů odpovídalo poměrně teplému podnebí a nízké nadmořské výšce. Velkou většinu z nich ovšem tvořily listnáče.

V okolí Labe se rozkládaly lužní lesy. Ve více podmáčených místech v porostu dominovaly dřeviny měkkého luhu, např. olše lepkavá, topol černý, různé druhy vrbapod. Na relativně sušších místech vznikly tvrdé luhy, v nichž výrazně přibývalo dubu letního, jasanu ztepilého či jilmů. Dále od řeky začínal dominovat dub letní, vždy však s příměsí dalších dřevin, např. břízy bělokoré, lípy
srdčité, habru obecného aj. Pokud se v Polabí v minulosti vyskytovaly jehličnany, jednalo se o borovici lesní (ne ovšem o borové monokultury, jak je známe dnes).

V souvislosti s lesnickou činností se do Polabí dostávaly stanovištně nepůvodní druhy dřevin. Např. smrk ztepilý
je v České republice typickou horskou dřevinou a v níže položených oblastech (s výjimkou hluboce zaříznutých
údolí) nikdy nerostl. Podobně modřín opadavý rostl na našem území pravděpodobně pouze v Jeseníkách.

Velkým nebezpečím pro naši přírodu se mohou stát hlavně geograficky nepůvodní druhy dřevin. Některé z nich se mohou našim podmínkám dobře přizpůsobit, lavinovitě se šíří a vytlačují naše druhy. Na rozdíl od nich totiž v naší přírodě nemají přirozené nepřátele. Takovým druhům říkáme invazní. Zřejmě nejhorším invazním druhem je u nás trnovník akát, který nejenže vytlačuje domácí rostlinná společenstva, ale také se ho nelze jednoduše zbavit. Zatímco na některých místech je záměrně vysazován, v mnoha chráněných územích stát vynakládá značné prostředky na jeho likvidaci. K invazním druhům dále patří javor jasanolistý, pajasan žláznatý, borovice vejmutovka...

Jako biolog bych se rozhodně přimlouval za vyšší zastoupení původních dřevin nejen v lesních porostech, ale i v dalších výsadbách. Rozhodně nebudu protestovat proti vysazování nepůvodních okrasných dřevin v parcích nebo jinde v intravilánu obcí (snad s výjimkou akátu a jiných invazních druhů). Pokud sázíme stromky ve volné krajině, pak je vhodnější sáhnout po domácích listnáčích
(dub, lípa, jilm, jasan) nebo ovocných stromech (třešeň, hrušeň, jabloň, švestka). Na stromy (a především to platí o starých stromech) je totiž vázána celá řada druhů živočichů,
kteří na nepůvodních dřevinách žít nemohou.

A ještě jedna poznámka na závěr. Naše krajina postrádá stromy staré. Přimlouvám se za ponechávání dutých a třeba i suchých stromů na místě, kde rostou – samozřejmě pokud neohrožují své okolí. Právě stromové dutiny a mrtvé dřevo hostí ohrožené druhy hmyzu a dalších bezobratlých. V ideálním případě bychom měli poblíž dožívajícího stromu včas vysadit jeho „nástupce“ stejného druhu, aby ho časem mohl nahradit.