(pozn.: od ukončení činnosti pobočky Dětí Země ve Zlíně v roce 2006 Děti Země tuto kauzu dále neřeší, jedná se tedy již jen pouze o informativní text)

Příprava 28 km dlouhé trasy vedení velmi vysokého napětí 2x110kV Slavičín - Slušovice začala před více než 10 lety. Důvodem výstavby je zvýšení kvality zásobování města Slavičín el. energií a celkové zkvalitnění dodávky v celé trase. Dále pak zaokruhování dané oblasti ( zásobování daných lokalit minimálně ze dvou zdrojů z důvodu spolehlivosti dodávky ) vyžaduje zákon.

V roce 1994 se stala trasa tohoto vedení součástí územního plánu vyššího územního celku zlínské aglomerace a je závazná i pro územní plány jednotlivých obcí. Tato stavba má podle vládního nařízení charakter veřejně prospěšné stavby.

Prakticky od tohoto data se objevují první výhrady stavbě, která ani v nejmenší míře nerespektuje charakter zdejší krajiny - chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, přírodní památka U Petrůvky, přírodní park Vizovické vrchy, velké množství chráněných rostlin a živočichů, významné poutní místo Malenisko ( přes tisíc návštěvníků ročně ), archeologická naleziště atd.. Občané se právem obávají o znehodnocení jejich území, které je hlavní a v podstatě jedinou hodnotou této oblasti.

V roce 2000 si Jihomoravská energetika ( dále jen JME ) nechala v rámci posuzování vlivu stavby na životní prostředí vypracovat posudek. Výsledek tohoto posudku byl v podstatě zbagatelizování hodnoty krajiny, nebyly navrženy žádné rozumné alternativy a jako jediné opatření bylo navržení barevného rozlišení železných stožáru ( proti obloze modrou barvou, proti krajině zelenou barvou ) a určitá kompenzace dotčeným lokalitám. Tento posudek ještě více zesílil odpor dotčených občanů a o případ se začali zajímat i někteří zákonodárci a zastupitelé. V tomto roce se objevily první petice proti navrhované podobě této stavby, pod které se podepsalo více než 2000 lidí. V další roce přibylo zhruba 1000 podpisů.

V roce 2001 a 2002 proběhla řada dalších jednání s JME, některá z nich byla iniciována bývalou senátorkou Irenou Ondrovou. Všechna tato jednání skončila ve slepé uličce. JME stále trvala jak na trase, tak i na použité technologii. Ústupky byli spíše symbolické, jako přesun určitého sloupu o pár metrů a podobně. Navíc se JME nepodařilo rozumně zdůvodnit kapacitu tohoto vedení která se jevila naddimenzovaná.

Dalším mezníkem této kauzy je konec roku 2002, přesněji 29. listopad, kdy ministerstvo životního prostředí po delším váhání vydalo souhlasné stanovisko k této stavbě. Souhlasné stanovisko je nicméně podmíněno řadou podmínek, které poskytují další prostor pro jednání s JME. Kompletní znění stanoviska MŽP naleznete v příloze (formát .jpg).

V roce 2003 se uskutečnilo na zlínském zastupitelstvu další jednání JME ke kterému ovšem nebyly přizvány ani zainteresovaná občanská sdružení, ani nevládní organizace, což vedlo ke kritice zlínského zastupitelstva. 23. 7. se na Provodovském obecním úřadě uskutečnila schůzka s JME kde byli přizváni právě tyto sdružení i zástupci dalších zájmových skupin (vlastníci pozemků). Zásadní změna v záměru JME je v přehodnocení kapacity vedení z 2x110kV na 1x110kV. Dále přistoupení na technologii PAS (izolované vodiče) do lesních porostů a navrhla použití ohraňovaných stožárů (jako alternativu k dřevěným stožárům pro které nejsou v ČR normy). Tento typ stožárů umožňuje v kombinaci s izolovanými vodiči snížit šířku průseků na třetinu. Navíc ve volném prostoru působí podstatně méně rušivě. JME byla ochotna přistoupit na změnu trasy v okolí poutního místa (přesun vedení za kostel technologií PAS, tak aby výška nepřesáhla výšku porostů). JME slíbila zhruba do měsíce předat zápis z této schůzky a navíc vypracovat i odborný posudek možnosti vedení na dřevěných sloupech (požadavek o.s. Provodov). Dále se zavázala vypracovat simulaci vedení v prostoru (fotomontáže) pro jednotlivé navrhované technologie a vypracovat možnosti kompenzace v dotčených oblastech.

Další jednání by se mělo uskutečnit během dvou měsíců. Osobně mám pocit, že se jednaní JME pomalu mění a že se snad opravdu začíná hledat kompromisní řešení. Je bohužel i nadále sporné, zda samotná trasa byla zvolena ideálním způsobem a zda neexistuje zcela jiné řešení tohoto problému. Nejsem v dané oblasti odborník a posudky nestranných odborníků se nikomu z odpůrců stavby k vzhledem ke složitosti celé věci nepodařilo sehnat. Nezbývá než doufat, že tato stavba je pro naše občany opravdu účelná a snažit se i nadále naléhat na investora, aby i přes vyšší náklady respektoval požadavky místních, na co nejmenší vliv této stavby na i v evropském kontextu velmi cennou krajinu.

Martin Hlahůlek