Na čtvrtek
24. února 2000 vyhlásil a doslova musel Den bez aut
v hlavním městě Kolumbie Bogotě (6,4 milionů obyvatel) protlačit zdejší
starosta Enrique Penalosa. Bogota je mj. zvláštní tím, že zde ještě není vybudováno metro, autobusovou dopravu zajišťuje mnoho soukromých firem a ne jeden dopravní podnik, přičemž v autobusech je velké množství kapesních krádeží.
Proti Dnu bez aut se zvedla
silná vlna odporu. Dokonce proběhla
soudní pře s cílem akci zakázat, neboť prý porušuje základní vlastnická práva, svobodu pohybu a právo na práci obyvatel města a okolních oblastí. Naštěstí se to nepodařilo. Akci také silně kritizovali obchodníci, kteří se obávali velké ekonomické ztráty.
To se však nepotvrdilo. Přesto starosta musel částečně ustoupit a
vydat několik výjimek: vjezd do města byl umožněn motocyklům, kamiónům a opancéřovaným osobním autům, které používá politická a podnikatelská elita.
Jak to vše dopadlo? V době
od 6.30 do 19.30 hodin mělo 832.000 osobních aut zakázaný vjezd na území města, 85 % lidí použilo veřejnou dopravu, 1,5 milionů lidí jelo na kole, několik na koních či na bruslích. Přestože ten den hustě pršelo, řidiči autobusů byli podráždění a autobusy leckde nestačily zájmu lidí, většina Bogoťanů si ale den pochvalovala.
A jaké jsou konkrétní výsledky? Nemocnice ohlásily
snížení počtu ošetřených lidí o 20 - 30%, počet dopravních nehod poklesl ze 100 za den na 27, došlo pouze ke 24 zraněním ve srovnání s 70 až 80 a
nikdo nebyl poprvé po třech letech usmrcen (obvykle to jsou dva až tři lidé za den).
Dále došlo ke snížení obsahu oxidů dusíku v ovzduší o 8 %, oxidu uhelnatého o 22% a množství prachových částic o 21%.
Závěr
Letošní Den bez aut v ČR bude pravděpodobně obdobně úspěšný jako ten minulý. Bude to zásluhou nejen občanských sdružení, jejichž devizou je vysoká motivace a efektivita práce, ale také pracovníků řady městských úřadů a státních institucí, kteří zřetelně vnímají, že doprava je jedním z hlavních problémů jejich měst. Ty však lze účinně řešit zejména účastí veřejnosti a Den bez aut je tak velkou příležitostí, jak vytvořit a udržovat komunikační a informační platformu.
Kdo z nás vlastně ví, kolik emisí vyfukují automobily na ulici, kde bydlí, jaká je intenzita hluku, kolik nehod automobily zavinily a jaké jsou příčiny? Zde jsou některé neradostné údaje o nehodovosti v ČR za rok 2002: V průměru každé necelé 3 minuty byla nahlášena nehoda, každých 18 minut byl při nehodě lehce zraněn člověk a každých 96 minut těžce, téměř každou 7 hodinu zemřel při nehodě člověk, každou jednu hodinu byla způsobena hmotná škoda přesahující jeden milión korun. Z dnů v týdnu je nejvíce nehod v pátek, z měsíců pak v říjnu.
A jaká jsou konkrétní čísla za rok 2002: Celkem bylo nahlášeno 190.718 nehod, při kterých bylo 1.314 osob usmrceno, 5.492 osob bylo těžce zraněno a 29.013 osob zraněno lehce. Odhad způsobené hmotné škody je ve výši 8,9 miliard korun.
V roce 2002 tedy připadalo na jeden milion obyvatel v ČR 140 usmrcených osob, přičemž toto číslo je 2-2,5x vyšší než hodnota v zemích západní Evropy. Na silnicích v ČR tedy umírá ročně o 600-700 lidí více, než je stávající průměr nejlepších zemí západní Evropy.
Řidiči by tak měli skutečně zvážit, zda jejich jízda autem je po městě nezbytná. Určitě ale ne zase tolik, aby Den bez aut museli opět „prožít“ se svým automobilem. V omezení jízd automobilů ve městě jsou zatím asi nejdál v Londýně, kde se starostovi Kenu Livingstonovi podařilo od 17. února 2003 zavést elektronické mýtné při vjíždění do centra města (bližší informace jsou na stránce www.doprava21.ecn.cz/londyn.html).
Zkusme proto aspoň jednou za rok si programově naplánovat celý den tak, abychom ke své jízdě nepotřebovali automobil. Naplňme tak letošní motto „Budoucnost patří šetrné dopravě!“ a nechme své auto doma.
1. srpna 2003
RNDr. Miroslav Patrik, vyhlašovatel Dne bez aut
Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu
Cejl 48/50, 602 00 Brno, tel/fax: 545 210 393
mobil: 603 574 289, e-mail:
dz.brno@ecn.cz