Brandýs nad Labem – Stará Boleslav je normální polabské městečko, nebo spíše dvojměstečko (a podle tohoto atributu si ho asi taky většina Čechů pamatuje). Působí tady Polabské sdružení ochránců přírody (PSOP), které provozuje odběrnou stanici pro zraněné živočichy, vyrábí ptačí budky a pořádá osvětové akce pro veřejnost.

V 90. letech tu existovala také pobočka Dětí Země. A právě čtvrtstoletou existenci této neziskovky si vybrala jako téma maturitní práce studentka zdejší zemědělské školy Tereza Lonská.

S maturitní prací jsem měl možnost se seznámit z titulu oponenta, takže se mohu o pár dojmů podělit. Nejde ani tak o výčet úspěchů či proher Dětí Země (potažmo i ochrany životního prostředí jako celku) v polistopadové historii naší země.

Práce má totiž ještě druhou, praktickou část, kterou je sociologický dotazník. Stovka respondentů ze základní školy, střední školy, vysoké školy, soukromé firmy a mysliveckého sdružení sice není úplně reprezentativní vzorek, ale jako sonda do po(d)vědomí malého českého města o životním prostředí a jeho ochráncích se docela hodí.

Co tedy Tereza Lonská zjistila?

Většina dotazovaných (57%) si myslí, že veřejnost má dostatek informací o životním prostředí, jako jejich zdroj přitom nejčastěji uvádí internet. Knihy na druhém místě jsou ale asi spíše zbožným přáním dotazovaných, kteří nevěděli, co vybrat. Pokud by brandýští potřebovali, obrátili by se s problémem z této oblasti hlavně na úřady a nevládní organizace.

Z neziskovek věnujících se životnímu prostředí je pro respondenty suverénně nejznámější Greenpeace, s odstupem následují Hnutí DUHA, Arnika a ČSOP.

Zato na PSOP ani Děti Země, neziskovky, které ve městě působí nebo alespoň působily, si nevzpomněl nikdo. Činnost ochranářské organizace by z oslovených účastníků průzkumu většina vůbec nepodpořila, malá část uvažuje o podpoře finanční.

A co z výsledků dotazníku plyne pro nás, kteří se pohybujeme v ochraně životního prostředí a neziskovém sektoru?

Ačkoli mnohdy pracně budujeme identity svých organizací a trávíme noci nad projekty, většinu lidí naše snažení moc nebere (a v normálních podmínkách ani brát nebude), natož aby mezi neziskovkami nějak výrazněji rozlišovali.

Musíme se prostě snažit, abychom naše aktivity dobře vysvětlovali veřejnosti (nejlépe na internetu ), byli otevření (a ne zabednění v neziskovkovém ghettu) a respektovali, že naše snažení je sice pěkné, ale pro většinu spoluobčanů jen málo atraktivní. A když budeme dobře fungovat, obrátí se na nás občané, až jim a jejich krajině poteče do bot.