Česká vláda má stále v plánu obrovsky rozvíjet nákladní vodní dopravu zlepšením plavebních podmínek na Labi od státní hranice do Pardubic výstavbou jezu v Děčíně za asi 4 mld. Kč, plavebního kanálu u Přelouče za více než 3 mld. Kč, přístavu u Pardubic a dalších dílčích staveb, což může dohromady stát až 10 mld. Kč.

Investor těchto staveb, Ředitelství vodních cest ČR (ŘVC ČR), chce tento cíl splnit, ačkoliv není jednoznačně prokázána dopravní potřebnost těchto staveb, ekonomická efektivnost a ekologická udržitelnost, neboť Labe v místech prvních dvou staveb má být podle požadavku Evropské komise z léta 2011 zařazeno do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Česká republika prostřednictvím ministra životního prostředí Tomáše Chalupy se tomu ale urputně brání a hraje mrtvého brouka. Zřejmě má česká vláda strach chránit přírodu evropské kvality ve své vlastní zemi!

Paradoxem je také skutečnost, že se tyto miliardy do betonu utrácejí poněkud bezstarostně. Například v roce 2011 to bylo na přípravu jezu u Děčína dvakrát více a na plavební kanál u Přelouče dokonce třikrát více, než byl schválený rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Na jez se tak utratilo téměř 69 mil. Kč a na kanál více než 12 mil. Kč, přitom toto zvýšení o 41 mil. Kč za jeden rok je nejen neodůvodněné, ale také netransparentní.

Příprava jezu v Děčíně je totiž teprve ve stadiu jeho hodnocení vlivů na životní prostředí, kdy ŘVC ČR v únoru 2012 předložilo veřejnosti přepracovanou dokumentaci EIA k připomínkování. Je proto velmi podivné, že původně schválený rozpočet 35 mil. Kč byl zvýšen o 34 mil. Kč, přestože jde vlastně jen o „papíry".

Ještě katastrofálnější situace je u přípravy kanálu u Přelouče, neboť se původní rozpočet 5 mil. Kč zvýšil až na více než 12 mil. Kč. Stavba má přitom nakoupené pozemky, povolené výjimky k zásahu do biotopů více než 70 chráněných druhů organismů a vypracovanou dokumentaci pro územní rozhodnutí a pro stavební povolení. Stavba má tedy prakticky všechny potřebné „papíry" k zahájení realizace. Nyní už proběhne nové územní řízení a nová stavební povolení, neboť předchozí rozhodnutí byla soudem pro nezákonnost zrušena.

Přesto se loni na tento záměr záhadně utratilo o 7 mil. Kč více, než byl plán. Nechce se proto ani věřit, že by tyto peníze dostal jen externě najatý advokát ŘVC ČR, který od roku 2004 nevyhrál žádný důležitý soudní spor, resp. prohrál všechny spory o šest správních rozhodnutí. Nechybí někde ty milióny?

Tyto obrovské a nejasné výdaje v době všeobecně hlásaných úspor veřejných prostředků jsou tak jedním z mnoha absurdit snahy zabetonovat dvě místa na Labi. A to za situace, kdy schvalování kanálu u Přelouče od září 2000 trpí nezákonně vydaným stanoviskem EIA, neboť při hodnocení vlivů na životní prostředí nebyly posouzeny varianty mimo velmi cenného biocentra Slavíkových ostrovů, jejichž území se má stát součástí soustavy NATURA 2000 z důvodu ochrany modráska bahenního a modráska očkovaného.

A podobný osud, soudní spor, čeká zřejmě i proces EIA pro jez u Děčína, kde se Ministerstvo životního prostředí zřejmě rozhodlo vyjít ŘVC ČR maximálně vstříc a vydat asi už na konci roku 2012 souhlasné stanovisko EIA. Přitom opět není v předložené „druhé" dokumentaci EIA posouzena levná technicko-organizační varianta, která s výstavbou tohoto jezu nepočítá a kterou požadují posoudit i závěry zjišťovacího řízení z prosince 2005 - proces EIA tak nezákonně probíhá již sedmým rokem.

Může tak dojít k analogicky stejné situaci, jaká je u dálnice D8 přes České středohoří, kdy MŽP v roce 1996 vydalo také stanovisko EIA bez řádného posouzení variant. Není proto nyní jisté, zda Česká republika získá z Operačního programu Doprava na dálnici potřebných 8 mld. Kč. Stejné riziko ztráty evropských peněz na léta 2014 až 2020 hrozí i jezu u Děčína, pokud skutečně získá souhlasné stanovisko EIA bez posouzení navržené varianty.

ŘVC ČR kromě nekvalitní přípravy těchto dvou staveb nerado poskytuje informace o své činnosti a o svých výdajích. Posledním jeho excesem je zatajení pěti odborných studií z let 2007-9, které hodnotí vlivy jezu u Děčína na přírodu a území evropské soustavy NATURA 2000, přestože jejich vydání zákon o právu na informace umožňuje. Proč investor vědomě porušuje zákon, není zřejmé. Zřejmě má ŘVC ČR strach z informovaných občanů o jeho amatérské činnosti a velkého utrácení veřejných prostředků!

Otázkou tedy je, zda je veřejným zájmem České republiky zlepšovat plavební podmínky na Labi pro nákladní vodní dopravu, která nepředstavuje ani procento dopravních výkonů za rok. Má jít přitom o obrovské výdaje za situace, kdy stát má více než 1,5 bilionu korun dluhu a na všech „možných i nemožných místech hledá" úspory.

Zřejmě je poněkud slepý, pokud nevidí, že kanál u Přelouče je dopravně zbytečný a nevratně likviduje poslední zbytky cenné přírody na Slavíkových ostrovech. A pokud chce zlepšit plavbu na Labi u státních hranic, pak by to zřejmě šlo provést i jiným způsobem: například na některých úsecích zavést jednosměrné plavby, zajistit prohrábky a jiné „měkké" způsoby. Betonová lobby chce však stavět jez za miliardy!

Levným a rychlým řešením může být třeba výměna vedení ŘVC ČR anebo lépe přejmenování ŘVC ČR na Ředitelství vesmírných cest ČR. A nákladní vodní dopravu tak „zrušit". Stávající vedení a činnost ŘVC ČR tak opravdu pustit k vodě, neboť s ohledem na vesmírný program Galileo se sídlem v Praze je budoucnost spíše ve vzduchu, přesněji řečeno ve vzduchoprázdnu.

Miroslav Patrik - předseda Dětí Země, zabývá se vlivem dopravy na životní prostředí, zejména dálnic. Zpracovatel alternativních dopravních koncepcí. Organizátor akce „Den bez aut" a ankety „Ropák roku".