Glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o zrychleném schvalování zákona o hodnocení vlivů na ŽP pod tlakem Komise, neboť česká veřejnost už 7 let nemůže správně podávat žaloby, která vyšla v kulturním časopise A2 dne 30.03.2011.

* * *

Existuje -li problém, pak je lepší slibovat než činit. Nic to nestojí a ještě to potěší. I Česká republika před vstupem do Evropské unie hodně slibovala. Například, že veřejnost bude mít (stejně jako v EU) možnost podávat žaloby proti nezákonně vydaným stanoviskům o hodnocení vlivů na životní prostředí.

Podle současného znění zákona č. 100/2001 Sb. je totiž možné tato stanoviska žalovat, jen když příslušný proces začal po prosinci 2009. A to se nelíbí Evropské komisi. Proto Ministerstvo životního prostředí přichází s rychlou novelou, jež říká, že je možné žalovat všechna stanoviska od roku 2001. Spěch je tak velký, že ji mají poslanci schválit hned v prvním čtení.

A jaký je důvod? Nejde ani tak o zajištění demokratického práva, jako spíše o peníze. V červnu 2010 jsme totiž byli Evropským soudním dvorem odsouzeni za nesplnění slibu o souladu směrnice EIA s naším zákonem. Nyní nám hrozí sankce ve výši 7 milionů korun měsíčně za pokračující prodlení a paušál téměř za 50 milionů korun. Pokud ale ČR vše „zvládne“, snad nebude muset nic platit. O to jde především.

Nějak se nám z toho všeho vytratil původní smysl. Veřejnost už totiž stejně nemá šanci žalovat desítky možných nezákonností, neboť jsou mnohé sporné stavby dávno schválené či hotové.

Slibovat je tak příjemné!