Česká vláda v říjnu 1996 schválila v Ústeckém kraji výstavbu dálnice D8 v úseku Doksany - Lovosice – Řehlovice – státní hranice a rychlostní silnice R7 v úseku Louny – Chomutov. Dálnice měla stát více než 13 mld. Kč a měla být hotová v roce 2003. Silnice měla stát téměř 5 mld. Kč a měla být hotova v roce 2000.

Ani jeden z těchto velkorysých plánů se nepodařilo splnit, neboť termíny se opakovaně nedodržují a ceny několikanásobně vzrostly. Přitom u silnice R7 se žádná občanská sdružení a ani Děti Země neangažují.

Důvod je jasný - Ředitelství silnic a dálnic ČR jako investor nezvládá svou manažerskou a investiční činnost, pro kterou existuje, neboť předkládá nereálně krátké termíny a nízké ceny. Současně Ministerstvo dopravy neplní svou dozorovou funkci jako nadřízený orgán.

Obrovsky zpožděnou přípravu obou staveb má na svědomí nejen nekvalitní manažerská práce investora a pomalé projektové práce, ale také nedodržování lhůt státních úředníků při vydávání rozhodnutí a zřejmě i zdlouhavá jednání s vlastníky dotčených nemovitostí.

Hlavní rozdíly mezi silnicí R7 a dálnicí D8 jsou ale dva. Schvalování dálnice od roku 1994 přísně kontrolují občanská sdružení v čele s Děti Země a každou nezákonnost a každé podezřelé jednání požadují napravit a ihned je zveřejňují. Investorovi a mnohým politikům a úředníkům se samozřejmě vůbec nelíbí, když občané kontrolují jejich činnost a když dokonce prokáží opakované porušování zákonů, včetně utajování informací o D8 a také pohrdání názory lidí. O problémech na silnici R7 ale nikdo nic neví. Proč asi?

Každý občan a občanské sdružení mohou využívat svých práv a připomínkovat velké dopravní stavby, navrhovat jiná řešení a bránit se proti porušování svých práv, třeba i soudně. Je proto v demokratickém právním státě zcela nepřípustné, aby státní moc či někteří politici občany od těchto aktivit demagogií a manipulací odrazovali a zastrašovali je. Naopak ve státě s vysokým vnímáním korupce a klientelismu je každá aktivita občanů a jejich sdružení velmi důležitá.

Důkazem jsou i mnohá závažná zjištění Dětí Země, kdy se při přípravě a výstavbě dálnice D8 v zájmu jejího „urychlení“ nezákonně kácejí nejen desítky stromů, ale dokonce i státem chráněné stromy jeřábu českého. Dále se také nezákonně likvidují biotopy chráněných druhů živočichů a ničí se jedinečná kopcovitá krajina Českého středohoří třeba i tím, že úředníci před veřejností zatají příslušné řízení, které by posoudilo, zda není lepší vybudovat dlouhý tunel.

Důkazem úspěchu činnosti Dětí Země je také již pět rozsudků, které usvědčily úředníky na Správě CHKO České středohoří, Ministerstvu životního prostředí, Městském úřadě v Lovosicích a na Krajském úřadě v Ústí nad Labem, že o dálnici D8 rozhodovali nezákonně a tedy proti lidem a přírodě. Kdo je k tomu nutí? Nebo tak činí z neznalostí zákonů?

Zda se také porušovaly zákony při vydávání stavebních povolení se teprve ukáže. Žaloby totiž nemají žádný odkladný účinek, takže v minulosti všechna tato vydaná rozhodnutí, včetně těch nezákonných, nemají do vynesení rozsudku žádný vliv na zpožďovanou výstavbu dálnice.

Pomalost má především na svědomí špatná práce investora, který nemá zřejmě zájem na tom, aby projektové práce probíhaly urychleně a bez chyb a aby jeho žádosti o vydávání potřebných rozhodnutí byly kvalitní a tato řízení neprobíhala dlouho. A velký vliv má i pomalé a šlendriánské rozhodování úředníků. Děti Země naopak na kvalitu podkladů nemají žádný vliv a ani o ničem nerozhodují, jen upozorňují na chyby a důrazně žádají nápravu.

Dálnice D8 je tak důkazem, že se při její přípravě nehledí ani na zájmy lidí a ani přírody. Přitom Děti Země od počátku v roce 1994 s výstavbou dálnice do Německa souhlasily, ale s tou výhradou, že je nutné dodržovat zákony, takže žádaly, aby se podle nich za účasti občanů vyhodnotily varianty mimo České středohoří a s dlouhým tunelem přes něho. A to se nestalo!

Pro mnohé politiky, úředníky a pro investora je totiž výhodné, aby jim lidé slepě věřili a aby se nezajímali pro pravých příčinách, proč se slibovaná dálnice D8 a také silnice R7 nestaví podle původních slibů a aby neškodila přírodě, pomohla lidem a vše bylo v souladu se zákonem, jak má v právním státě být.

Dálnice D8 je tak podle zjištění Dětí Země a také veřejného ochránce práv či Nejvyššího kontrolního úřadu příkladem toho, jak jen hrstka lidí u moci nešetrně nakládá s veřejnými penězi, jak úředníci porušují zákony, a jak se jen slibuje, aby se pak hledaly výmluvy a viníci.

Příčinou neustálých sporů o dálnici D8 přes České středohoří tak není aktivní účast občanských sdružení v čele s Dětmi Země v rozhodovacích procesech, které na chyby a nezákonnosti trpělivě upozorňují. Příčinou je sám investor a státní úředníci. Investor se předčasným zahájením výstavby D8 vědomě a účelově pustil do obrovského rizika, neboť neměl všechna potřebná rozhodnutí a všechny pozemky. Nyní vinu svádí na jiné.

Soustavně se totiž ignorují názory lidí, kteří využívají jen svých občanských práv a zákonů, aby v demokratickém právním státě mohli ovlivnit umístění dálnice D8 v chráněném území Českého středohoří. Nelze proto ustupovat nátlaku, aby se občané svých práv na ovlivňování věcí veřejných pokorně vzdávali.

A je to i nelogické, když tato práva máme obnoveny teprve dvacet let. Naopak, je nutné, aby se stavby jako dálnice D8 připravovaly za účasti občanů a podle zákona ve prospěch lidí a s ohledem na přírodu a krajinu. Bohužel u dálnice D8 se tak nestalo a existují o tom i důkazy.

Děti Země proto doufají, že získané zkušenosti a znalosti při schvalování dálnice D8 a také výsledky soudních sporů budou využity na jiných místech České republiky, kde se rovněž připravují velké dopravní stavby, a že státní investor, politici a státní úředníci se již konečně poučí, že pohrdat zákony a názory lidí není v demokratickém právním státě přípustné, neboť to jsou praktiky spíše totalitních systémů.

RNDr. Miroslav Patrik – předseda Dětí Země, 20. 6. 2010