Nejistota vzbuzuje obavy ze zhoršení životního prostředí

Občané Kralup nad Vltavou a Pardubic mají jedno společné - spalovnu. Druhým společným rysem ale může být stejný majitel, a to firma AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.

Ta se v Pardubicích i přes odpor občanů a politiků už dva roky snaží získat stanovisko o vlivu na životní prostředí pro modernizaci místní spalovny. V Kralupech zase zvažuje spalovnu v areálu firmy SYNTHOS Kralupy, a. s. zatím jen koupit.

V obou případech tu ale podle Dětí Země existuje obava ze zhoršení životní prostředí, neboť je možné, že další nebezpečný odpad může dovážet z ciziny a může tak dojít ke zvýšení rizika havárií.

„Je to podivná náhoda, že firma AVE CZ někde modernizuje spalovnu do 20 tisíc tun nebezpečných odpadů ročně a jinde se zajímá o nákup spalovny s kapacitou do 10 tisíc tun, tak máme obavy, aby kvůli byznysu nešlo životní prostředí a zdraví lidí stranou,“ informuje Miroslav Patrik z Dětí Země.

Zatímco v Pardubicích se občanskému sdružení STOP spalovně v Rybitví podařilo proti sporné modernizaci spalovny získat pod petici až padesát tisíc podpisů občanů a dokonce i místní politiky, v Kralupech nad Vltavou může případný prodej spalovny do rukou této firmy místní občany s politiky také sjednotit.

„Spalovna v Kralupech má sice od roku 2007 integrované povolení a spaluje se v ní zatím téměř sedm tisíc tun odpadů ročně, ale nedivil bych se podobně silnému odporu, pokud by došlo k navýšení spalovaného množství až na maximální kapacitu a tedy k vyšší hrozbě různých rizik,“ domnívá se dále Patrik.

Nejasné také je, zda firma AVE CZ má skutečně zájem provozovat obě spalovny anebo jen některou z nich, podle toho, kde bude menší odpor veřejnosti. A také odkud by třeba chtěla nebezpečné odpady dovážet, neboť jiné spalovny v ČR nejsou zcela vytížené.

„Zda firma SYNTHOS Kralupy, a. s. nakonec svou spalovnu prodá právě firmě AVE CZ nebo jiné či třeba od prodeje nakonec odstoupí, závisí jen na ní, ale lepší je o všech těchto možnostech veřejně diskutovat, neboť plány nového majitele pro pálení dalšího odpadu by mohly ovlivnit zdraví mnoha lidí,“ tvrdí Patrik.

Příkladem opatrnosti je úporná snaha modernizovat spalovnu v Pardubicích, kde autor dokumentace Jaroslav Hyžík musel tento podklad už dvakrát předělávat. Veřejnost se k třetí verzi může vyjádřit do 27. 2. 2009.

„Profesor Hyžík je známý i tím, že získal 8. místo v anketě Zelená perla 1996 i v anketě Ropák 1996, a to za propagaci zastaralých technologií pro spalovny odpadů v ČR, za prosazení výstavby spalovny v Liberci bez filtru pro dioxiny a za prosazování dostavby malešické spalovny v Praze rovněž bez filtru,“ doplňuje ještě Patrik.