Předseda Dětí Země Miroslav Patrik odpovídá na anketní otázku časopisu Sedmá generace č. 1/2008.

Poslední dva až tři roky mám pocit, že procesem greenwashingu je postižen sám pojem ekologie, ekologický. Připadá mi, že dnes je skoro každý ekologem, samozřejmě mimo mě. Slovo „ekologie“ je obdobně frekventované jako slovo „vole“. U obou si ale už nikdo nepamatuje, co znamenají a proč se říkají. A tak se dovídám, že např. ten, co už jen třídí své hromady odpadů je ekologem. Ale to je dnes prakticky každý (a co je vlastně pak ten, co téměř žádný odpad nevytváří, takže nemá potřebu se chlubit takovou samozřejmostí?).

Zvlášť nebezpeční jsou ti, co v „ekologii“ až příliš vidí další fázi svého konzumerství, které si tak lépe zdůvodňují. Mají proto ekologické velko-domy a velko-chaty, používají jen ekologické žárovky, jezdí svými eko-auty po šetrnějších dálnicích, kupují jen drahé a zdravé eko-potraviny, kosmetiku, oblečení, nábytek, knihy, elektrické spotřebiče, na dovolenou směřují ekologickými letadly do neposkvrněných dalekých krajin, kulturní a sportovní akce vyhledávají podle eko-programů a vyznavačů eko-lifestylu, pracují v ekologicky chovajících se firmách, úřadech a neziskovách (jiné také skoro už ani nejsou), jsou členy politických stran se skvělým ekologickým programem. Až umřou, nechají se zpopelnit v eko-spalovně v eko-papírové rakvi. Žijí prostě eko-suprově.

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země, psáno dne 12. 1. 2008 pro Sedmou generaci