Otázka položená v titulku je jistě jednoduchá, nicméně hledat na ni odpověď nemusí být až tak snadné. Předně je nutné konstatovat, že účastníci přípravných schvalovacích procesů jakékoliv stavby nemohou svými připomínkami, návrhy, doporučeními či dokonce odvoláními a soudními žalobami nic blokovat. Mají jen zákonné právo se vyjádřit a také zákonné právo na odpověď.

A samozřejmě i právo na obranu formou stížností, odvolání či žalob nebo zveřejňování špatností ve sdělovacích prostředcích. Vše je legitimní. Co není občanům zákonem zakázáno, je jim dovoleno. Občasné výzvy, aby nějaký účastník řízení přestal 'blokovat' přípravu nějaké stavby je pak zcela irelevantní. Pokud by tedy příprava dálnice D8 od poloviny devadesátých let až dosud probíhala skutečně podle zákonů a měla takové parametry, které by odůvodnily její průchod chráněnou oblastí, zřejmě by žádné problémy vůbec nenastaly. Stačí si pročíst stanoviska ombudsmana či Nejvyššího kontrolního úřadu.

Úředníci v pasti

Děti Země proto žádnou blokádu přípravy D8 nemohly provádět. Pouze vytrvale upozorňují na přetrvávající řetězení porušování zákonů, na chyby úředníků či nedostatky v projektu. Dokonce šly tak daleko, že jako alternativní řešení místo téměř povrchové trasy dálnice nechaly vyprojektovat trasu do Německa přes Mostecko mimo České středohoří.

Nicméně politické zadání tehdejší vlády Václava Klause a poté i Miloše Zemana bylo zcela jasné: postavit dálnici přes chráněnou oblast co nejlevněji a nejrychleji. Že to byl omyl, je zřejmé. Její cena totiž od roku 1993 vzrostla téměř třikrát a původní termín dostavby v roce 2000 se změnil na rok 2010.

Ten ale Děti Země poprvé předvídaly už v prosinci 2000. Odborníci na dálnice se tak opakovaně pletli. Úředníci se dostali do jakési pasti. Na jedné straně mají uskutečnit nereálný budovatelský nápad politiků a na straně druhé mají dbát na dodržování zákonů. A ke všemu se ještě objeví Děti Země a místní sdružení, které lpí na veřejném zájmu ochrany přírody a krajiny Českého středohoří, znají různé zákony, používají média a dokonce vyhrávají i soudní spory.

Pracovat v takovém prostředí je opravdu o nervy. I z pohledu státního investora, jakým je Ředitelství silnic a dálnic ČR, je samozřejmě každé zdržení přípravy nějaké dálnice či rychlostní silnice určitě nemilé. Vždyť také i ono musí plnit politické zadání a současně dodržovat zákony. Aspoň pokud to není od něho jen alibismus, že nemůže dělat nic.

Ministerstvo s máslem na hlavě

Ono vlastně stejně skoro každá taková velká silniční investice nakonec nabere zpoždění. Buď z 'objektivních' důvodů, že nejsou peníze či proto, že příprava je opravdu náročná, nebo ze 'subjektivních', že za to mohou ti a ti jmenovaní účastníci řízení. Ministerstvo životního prostředí při posuzování vlivů velkých liniových staveb na životní prostředí neprosazuje nejprve koncepční hodnocení celých koridorů a pak v tom vybraném několik variant. I ono má tedy leckdy máslo na hlavě.

Toto pochybení se stalo také u dálnice D8 před dvanácti lety. Nejenom že se za účasti veřejnosti nehodnotil koridor dálnice přes Středohoří a mimo něj, ony byly také z posuzování vlivů na životní prostředí vyřazeny i varianty s dlouhými tunely. Bohužel situace na příslušném odboru MŽP není ani po tolika letech o moc lepší.

Jedna z možných odpovědí na otázku, proč vlastně dálnice D8 v Českém středohoří už dávno nestojí, je třeba tato: jde o velmi komplikovanou stavbu v chráněném hornatém území, při jejíž přípravě je nutné dát do souladu mnoho protichůdných soukromých a veřejných zájmů a při jejímž schvalování se nepostupuje zcela v souladu se zákony.

Děti Země se jen celého procesu, jak jim dovolují zákony, od začátku účastní a odhalují nesmyslné sliby politiků, upozorňují na chyby investora a úředníků a opakovaně navrhují jiná řešení. Dělají prostě jen svou práci 'hlídacího rafana'.

Pokud tedy v brzké době Nejvyšší správní soud neuzná dvě žaloby občanských sdružení, které by mohly ještě stavbu D8 ovlivnit, pak se už prostě musí jen čekat, až všechna zbývající správní řízení pro svérázně vybranou a prosazovanou trasu podle zákona skončí. Nic jiného se už tady nedá dělat. Jenom se snad trochu poučit. Miroslav Patrik, předseda Dětí Země.

Vyšlo v Lidových novinách dne 5. dubna 2007.