Čtenářům Přerovského zpravodaje jistě není třeba představovat dominantu jejich okolí, která se v ploché Polabské nížině zvedá do výšky 237 m n. m. Přerovská hůra ovšem rozhodně není pouze významným rozhledovým bodem středního Polabí. V okolní intenzivně zemědělsky využívané krajině se stala v posledních desítkách let důležitým útočištěm pro řadu vzácných i běžných druhů živočichů
a rostlin.

Přerovská hůra je příkladem tzv. svědeckého vrchu. Ve středním Polabí najdeme takových míst víc – vedle sosední Semické hůry také vrchy Chotuc, Oškobrh aj. Svědecké se nazývají
proto, že „svědčí“ o dřívějším povrchu polabské krajiny. Původní povrch byl totiž mnohem výše než dnes a v okolí svědeckých vrchů ho odnesla voda. V opukách starých 80 –90 milionů let, které tvoří tělesa svědeckých vrchů, nacházíme řadu zkamenělin mořských živočichů. Jsou dokladem toho, že ve druhohorách v období zvaném křída bylo dnešní Polabí součástí mělkého moře.

Nejzajímavější na celé hůře je určitě její jižní svah, kde najdeme mozaiku teplomilných trávníků a křovin. Protože
se jedná o poměrně prudký svah obrácený k jihu, vytvořilo se zde teplejší mikroklima než v okolí. Vedle řady rostlin typických pro jižní výslunné stráně zde rostou také dva druhy, které jsou zařazeny do červeného seznamu
cévnatých rostlin ČR. Jedná se o pcháč bezlodyžný a slézovec durynský. Jižní stráň Přerovské hůry obývá také bohaté
společenstvo hmyzu včetně známého a zákonem chráněného motýla otakárka fenyklového. Z chráněných obratlovců se můžeme setkat např. s ťuhýkem obecným
nebo ještěrkou obecnou.

Severní svah porostlý lesem byl původně tvořen dubohabřinami,dnes je lesním hospodařením druhová skladba částečně změněna. Přesto můžeme v okolí hůry dosud pozorovat např. našeho největšího brouka, zákonem chráněného roháče obecného, který se vyvíjí v dutinách
starých stromů.

V současné době je ovšem zejména teplomilné společenstvo na jižní stráni Přerovské hůry ohroženo zarůstáním
dřevinami. Některé části na mírnějším svahu se sice sečou, ale většina není nijak obhospodařovaná. Právě činnost člověka totiž vytvořila podmínky pro výskyt teplomilných lučních druhů, které v křovinách nebo lesních porostech nenacházejí vhodné podmínky pro život. Hlavním nebezpečím (nejen na Přerovské hůře) se stávají nepůvodní druhy dřevin, které se dovedou rychle šířit a vytlačují původní vegetaci. Příkladem může být trnovník akát, který už místy na hůře vytváří větší porosty.

Nedávno registroval Městský úřad Lysá nad Labem Přerovskou hůru jako významný krajinný prvek (VKP). Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je VKP „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k její stabilitě.“ Mnoho let se také hovoří o vyhlášení Přírodní památky Přerovská hůra, zejména kvůli výskytu teplomilných trávníků na jižním svahu. Takové chráněné území by mohlo přispět k zatraktivnění Přerova nad Labem pro turisty a doplnit tak místní kulturní památky o přírodní prvek.