Většinou jde o prosté, slabě alkalické a železité kyselky. Jsou to především zřídla v Kyselce s bohatým obsahem CO2. V renesanční době se objevila konkurence Karlových Varů v nedalekých pramenech u Radošova, které ovšem nemohly ohrozit jejich rozvoj nebo jim ubrat na věhlasu. Radošovskou minerálku, jež vyvěrala v místech, kde dnes stojí lázně Kyselka, pili s oblibou lázeňští hosté. Od 13. století jsou známé minerální prameny, od konce 18. stol. Lázně, od roku 1873 v majetku J. Mattoniho, který zřídil minerální vody a rozšířil lázně. V roce 1898 otevřena novorenesanční kolonáda. V bočním údolí stojí moderní plnírna známé Mattoniho Kyselky.
Užovka stromová (Elapha longissima)
Je to velká, mrštná užovka s podlouhlou, od krku zřetelně odlišenou hlavou a poměrně velkýma očima. Tělo má žlutohnědé, hnědé nebo olivové. Má ráda teplé a intenzivně prosluněné oblasti. Žije na křovinatých okrajích lesů, ve světlých hájích s podrostem, na svazích porostlých křovinami a bylinami a ve skalnatých oblastech, na rozpadlých zdech a na hromadách kamení. Je aktivní ve dne a za soumraku. Zimní úkryty opouští až koncem dubna nebo začátkem května. Většinu času tráví sluněním. Když samci vyhledávají samici, mnoho dní prozkoumávají krajinu. Jestliže narazí na samce, dochází k měření sil, kdy jeden druhého snaží přitlačit k zemi. Živí se drobnými savci, ptáky a ještěrkami. Tato užovka dovede nejen velmi obratně vyšplhat vysoko do větví stromů a keřů. Přitom využívá drobných výstupků, k nimž se přimyká svými kýlovitými břišními štítky. Je to klidná užovka, ke které když se opatrně přiblížíme, uprchne jen málokdy, takže se dá bez problémů pozorovat.
Druh silně ohrožený vyhynutím.
Ledňáček říční (Alcedo atthis)
Tento pták je dlouhý asi 16 cm. Má modře zbarvené peří, krátký ocásek a velkou hlavu s dlouhým zobákem. Létá nízko nad vodou a loví drobné, nanejvýš deseticentimetrové rybky. Jakmile zahlédne rybku, vrhne se za ní do vody. Tento proces musí několikrát opakovat, aby se nasytil - z deseti pokusů bývá pouze jeden zdařilý. V době hnízdění je ve shánění potravy nejaktivnější. Hnízdí v blízkosti vod v noře, kterou sameček se samičkou hloubí v hliněných stěnách. Nora bývá dlouhá 30 - 100 cm dlouhá a na jejím konci je vlastní hnízdo. Část populace přezimuje v jižní a v jihozápadní Evropě. Ti ledňáčkové, kteří zůstávají přes zimu, mohou snadno v krutých mrazech přijít o život. Mráz může zahubit až devět z deseti ledňáčků. Také lidé ledňáčky pronásledují, a to buď proto, že loví ryby, nebo pro jejich pestré peří. Ještě dnes se loví ledňáčci na lep nebo do pastí.
Ty často přerazí ledňáčkovi obě nohy a krásný pták pak umírá v mučivých bolestech.
Druh silně ohrožený vyhynutím.
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
Je to 15-30cm vysoká vytrvalá rostlina, která kvete od března do května. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích, výjimečně na lesních lemech a nevyužívaných travnatých plochách. Celá rostlina je až do květenství pokryta štětinatými chloupky. Kvítky plicníku mají zpočátku růžovou barvu, v plném květu fialovou, a ta po opylení přechází v modrou. Toto střídání barev nezávisí na vnějších podmínkách, ale je způsobeno změnou konzistence buněčných šťáv z kyselé na zásaditou. Dá se předpokládat, že změny barvy jsou současně signálem pro hmyz, neboť barva ukazuje, v kterých květech je ještě nektar. Pozorováním bylo zjištěno, že některé druhy hmyzu navštěvují pouze květy růžové. Tato různobarevnost má další výhodu v tom, že je rostlina nápadnější a lépe láká hmyz. Opylení zprostředkují včely, čmeláci a motýli. Je stinnou rostlinou kvetoucí před olistěním stromů.
Hoch byl pojmenováno Richard Medvědí Pracka a vyrůstal na hradě společně s královou dcerou Albínou, do které se později zamiloval. A protože nenašel odvahu požádat Tristana o její ruku, uprchli spolu do míst dnešní Andělské hory. Albína byla velice laskavá a dobrotivá, mezi lidem se jí začalo říkat Anděl a jejich hradu Andělská hora. Albína neustále toužila po usmíření se svým otcem, avšak Richard o ničem takovém nechtěl ani slyšet. Král Tristan po dlouhém pátrání zjistil, kde se jeho dcera nachází. S početnou vojenskou družinou se do oněch míst vydal. Dozvěděl se, že Albína již delší dobu prahla po usmíření, které si ovšem Richard nepřál. Proto hrad oblehl a začal jej dobývat. Když Richard poznal, že prohrává, snažil se svou ženu otrávit jedem, avšak omylem vyměnil poháry a sám vypil smrtící nápoj. Albína se poté spolu s otcem vrátila zpět do Anglie.
První zmínka o hradu nacházejícím se mezi Karlovými Vary a Bochovem pochází z roku 1402. Byl založen koncem 14. stol. Hrabišici, kteří drželi též sousední Bochov. Odtud pochází jiná pověst o tom, že oba hrady založily dvě sestry na takových místech, aby si mohli vidět do oken. V 16. století došlo k rozšíření hradu - na východní straně byl vystavěn dvoupatrový renesanční palác. Na konci téhož století koupili hrad páni z Felzu, avšak bydleli na novém zámku v Kysibelu a na nepohodlný a nepřístupný hrad se uchylovali s rodinou pouze v dobách řádění moru. V roce 1635 byl hrad vydrancován Švédy, za Černínů podstoupil částečnou opravu, avšak veliký požár v roce 1718 jej zcela zničil.
které zpětně zachycuje především ušima. Těmito signály rozpoznává i za úplné tmy objekty v prostoru, kde se právě pohybuje. Takto lokalizuje např. stromy nebo budovy, ale hlavně i svou kořist. Všichni netopýři upadají do zimního spánku, jehož délka závisí na teplotě. Vyrušení ze spánku může být pro netopýry smrtelné, protože odčerpá velké množství jejich energie. Mimo zimní období jsou schopni upadat do jakési strnulosti (letargie) i během dne. Přezimují zejména v jeskyních a starých důlních dílech, kde vytvářejí kolonie, jež mohou čítat až tisíc jedinců. Létá již brzy zvečera a průměrně uletí 20-40 km.
Vyskytuje se na vápenitých, často vlhkých rumištích. Jedna z prvních jarních kvetoucích rostlin. V zemědělství podběl považován za obtížný plevel. Léčivá bylina - rozpouští hleny při chronickém kašli, podpůrný při nadýmání, používán při zánětech ústní a hltanové sliznice.
Je největší sovou, dosahuje rozpětí křídel až 170 cm a váží více než tři kilogramy. Patří k nejvzácnějším a nejvíce ohroženým ptákům v Evropě, neboť ke svému životu potřebuje krajinu, kde nejsou telegrafní a elektrické dráty, kde ho nepronásleduje člověk, kde je dostatek potravy a skalních stěn pro hnízda. Ve střední Evropě jsou takové podmínky už jen málokde k nalezení. Výr velký se živí hlavně hlodavci, někdy loví ježky, vrány. Na jaře je možné poslouchat jeho strašidelné houkání, které se ozývá z lesa. Je to jeho svatební píseň, kterou dokáže opakovat i stokrát. Houkat však dokáží jen starší jedinci, mladí ptáci po opuštění hnízda dovedou pouze syčet.
Jednoho dne tedy přišel král skřítků k převozníkovi přes řeku Ohři v Dubině a poprosil ho, jestli by nepřevezl jeho početný národ přes řeku. Převozník souhlasil a celý den vozil neviditelné skřítky z jednoho břehu na druhý. Když za soumraku převezl poslední skřítky, král ho odměnil zlatem. Také se zeptal, jestli chce být poslední, kdo zde spatří jeho národ. Převozník chtěl, neboť byl zvědav, kolik skřítků převezl. Král zvolal: "Klobouky dolů!". V té chvíli převozník užasl - na louce spatřil několik tisíc skřítků. Poté se s ním král rozloučil, skřítkové mu zamávali a vydali se s těžkým nákladem směrem ke Krušným horám. Od té doby již skřítky nikdo nespatřil.
Puštík je dobře přizpůsobivý kulturní krajině, a proto je jedinou evropskou sovou, jejíž populace není dosud vážně ohrožena. Vidět ho můžeme spíše v zimě, neboť za chladných slunečních zimních dnů vysedává na slunci. V létě vylétává jen v noci, přičemž přeslechnout ho je nemožné, protože se jeho hlas rozléhá za klidných měsíčních nocí na kilometr daleko.